strana
12
vlastní. Výsledkem jsou krásné fotografie přírody nebo ze zkoumání
na mikroskopu a prezentace, které jsou shrnutím práce každé skupiny.
Prezentace s fotografiemi jsou následně umísťovány na dvojjazyčné we-
bové stránky projektu
, kde si je může každý zájemce
prohlédnout. Doporučujeme tyto stránky navštívit a jako malou ochut-
návku nabízíme výběr z fotografií, které účastníci pořídili.
Projekt je financován z prostředků Evropské unie v rámci programu Pře-
shraniční spolupráce Cíl 3 Česká republika – Svobodný stát Bavorsko
2007-2013.
Ing. Eva Slámová
Pírko pod mikroskopem
Určitě nejfotogeničtějším a nejnavštěvovanějším počinem, kte-
rý kdy byl vytvořen za přispění dotace Leader z MAS Sokolovsko,
bude rozhledna nad Olovím, která byla pojmenována podle charak-
teristického tvaru své kopule Cibulka. Rozhledna je hotová a tak je
třeba se s dílem pochlubit veřejnosti a rozhlednu slavnostně uvést
do provozu. Proto se v Oloví celou poslední prázdninovou neděli ko-
nala nejenom u rozhledny série akcí na počest nové ozdoby zdejší-
ho podhorského městečka, ale celého sokolovského regionu.
Na rozhlednu jsme se mezi prvními chtěli podívat i my s manželkou
a k tomu jsme do party přibrali naší tříletou vnučku. Jenže celou noc
a dopoledne prší, holčičce se nechce vstávat atd. atd., co vám mám
povídat. Na sraz u radnice jsme dorazili s patnáctiminutovým zpoždě-
ním. Parkoviště u kolejí bylo prázdné, před radnicí již nikdo, rozhodně
to na žádnu velkou slávu nevypadalo. Vyrazili jsme s postupným vyu-
žíváním rad od místních obyvatel na Šibeniční vrch, kde nová rozhled-
na stojí. Nejlepší radou bylo – „až dojdete ke hřbitovu, již rozhlednu uvi-
díte“. Ano to mohlo platit včera, ale dnes jsou všechny kopce zahale-
né do mraků a tak musí další radou pomoci babička se silným němec-
kým přízvukem.
Cestou lesem do prudkého kopce již potkáváme několik dalších opoz-
dilců, takže tam snad nebudeme sami. Když se pak před námi nad smr-
kovým mlázím vrchol rozhledny objevil, vzpomněl jsem si na své první
spatření Eiffelovy věže v Paříži. „Nádhera“ vydechl jsem i nyní.
No a na kopci jsou již davy, nejméně 200 promoklých ale dobře nala-
děných lidí. Mnozí se netrmáceli lesem, ušetřili si příval deště a vyjeli až
k samotnému vrcholu. Tady je čekala nejenom věž samotná, na kterou
jsme se později mohli za dodržení stále ještě přísnějších bezpečnost-
ních pravidel podívat (v den konání akce rozhledna nebyla ještě zko-
laudována), ale i stany chránící před nejhorším deštěm a občerstvení.
A také krásná akce místní organizace Českého svazu turistů, kteří smě-
ňovali tvrdou měnu v podobě cibule za pamětní turistickou známku vy-
danou na dnešní počest. Pan Zoubek s manželkou to vzali zodpovědně
a známku obdrželo i několik jezevčíků, kteří davy lidí doplňovali. Jako pa-
trona rozhledny a slavnostního aktu křtění pozvali Olovští vtipně herce
Aleše Cibulku, který se s příchozími ochotně fotil na památku.
Když jsem se na vrchol věže dostal i já, trochu jsem bojoval s podivnými
pocity u žaludku, protože se tato elegantní a pružná ocelová konstrukce
viditelně houpe. Ale pohled z vrcholu stojí za to. Mraky se již trochu roze-
stoupily a vrcholy kopců kolem Oloví viděné shůry jsou prostě kouzelné.
Cítil jsem velký vděk vůči panu starostovi Filandrovi a mnoha dalším
nadšencům z Oloví, že se do takového díla pustili. Ukázali celému regio-
nu, že má smysl využívat krás našeho kraje a přibližovat je návštěvníkům,
že má smysl takto obohacovat zdejší nabídku a že má smysl stavbám dá-
vat další přidanou hodnotu angažováním šikovných odborníků. V tomto
případě architekty Plaché, která vytvořila nejenom funkční objekt s ne-
