7
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
jsem jel já, šest hochů cestou zemřelo za hrozných bolestí. A tam v dáli četla mnohá dobrá matička,
žena a děti: „padl hrdinně na poli cti a slávy, položiv život svůj za císaře a krále.“ Bídníci krvaví. Snad
přijde jednou čas ke spravedlivému účtování...
Václav Asman své krátké vzpomínky končí takto:
Snad to ani není již pravdou, neb není možno mysliti, že může člověk sám sobě věřit. Proto marno psáti
tyto řádky dále až četl by je ten, kdo podobné chvíle nezažil. O bojišti v Itálii, kam jsem byl za trest z vězení
dovezen, nebudu se též zmiňovati, neboť jest ještě hůře zapsáno v paměť těch, kteří tam bydleli.
Proto plnou silou žiti až nastane doba klidného vývoje, straniti se velikých společností, které ve velkém
měřítku jenom zlo pášou a hledati útěchy jen v přírodě a porozumění duší.
Pryč s válkou, jejímž původcem jest a bude – „bestie člověk“.
Ze vzpomínek Václava Asmana zpracoval
Rudolf Tyller
Kraslice a Světová válka
Nás učili zabíjet,
jen nikdo neřek´ nám,
jak vyrovnat se s tím,
když kamarádmrtvý k zemi pad´.
My učili se zabíjet!
A takmladí jsme!
(Stanislav Háva, V tom roce čtrnáctém, úryvek z básně)
V letošním červenci uplyne rovných 100 let od vypuknutí velké války, která do dějin vstoupí nejen
s přívlastkem „světová“, ale bude také označena jako „první“. Byla to válka, jaká tu ještě nikdy nebyla
a v rozsahu dosud nevídaném. První světová válka je tak vskutku v mnoha ohledech opravdu „první“.
Byla to „první“ industriální válka, „první“ mechanizovaná válka, byl to „první“ souboj technologií. Bylo
to také poprvé, kdy byl válkou zásadně ovlivněn a citelně dotčen život obyvatel v hlubokém týlu boju-
jících armád, daleko od ohnivé frontové linie. Bylo to poprvé v historii, kdy si lidé, žijící daleko od bitev-
ního pole nemohli už být jisti svým bezpečím.
Snad žádná jiná část českých a moravskoslezských zemí neprošla tak pohnutými osudy jako prá-
vě pohraniční oblasti během první poloviny 20.století. Období poklidu bylo střídáno časy nepokojů
a násilností, které neměly v dosavadní historii obdobu. Tragédie, které se tu odehrávaly, sice už dávno
překryl prach času, jsou však stále živé, možná více, než jsme ochotni si připustit. V krajině jsou dodnes
patrné jizvy z oněch dob. Jedním z mnoha míst těchto osudových událostí, které formovaly moderní
dějiny, je i malé městečko Kraslice, choulící se na úpatí Krušných hor v samé blízkosti hranice s Němec-
kem, které kdysi proslulo zejména výrobou hudebních nástrojů a krajek. Vraťme se o sto let zpět do his-
torie tohoto městečka a zkusme si představit život lidí, žijících zde - daleko od svištících dělostřeleckých
granátů a kulometů, štěkajících z bahna studených zákopů Velké války, pro níž se vžilo označení „první“.
