20
SOKOLOVSKO
Jistě se i snažil najít si ve Falknově přátele z českých intelektuálních kruhů, jak o tom svědčí návštěva čes-
ké menšinové školy a jejích učitelů v listopadu 1927. Falknov ho ale zřejmě nenadchl a asi i prakticky ničím
neinspiroval. Vojnou zřejmě trpěl, stejně jako podobou a hornickým zaměřením zdejšího kraje. Snad jedi-
nou literární vzpomínkou na Falknov může být báseň s vojenskými motivy Bylo to dávno, která vyšla v roce
1955 ve sbírce Večer u studny:
Bylo to dávno. Poblíž Berounky
zelenalo se slunce v jívě.
Jarní den trnkám dal květ drobounký.
Všem něco. Snad spravedlivě.
Krahujcůmmodré nebe nad mlázím.
Vojákům píseň lesním stínem,
tu píseň z kraje, odkud pocházím –
tam nad Berounkou pod Tetínem.
Bylo to dávno. V letech nesmělých.
Vystřelit neuměl jsem z pušky.
Čtyřlístek hledával jsem v jetelích,
chytaje přitom vřetenušky.
Po absolvování vojenské služby pracoval Branislav do roku 1945 jako úředník Všeobecného penzijního
ústavu a zároveň byl knihovníkem Skandinávského a nizozemského ústavu. Od roku 1945 byl literárním
referentem Československého rozhlasu. Poté byl do roku 1955 šéfredaktorem Literárních novin a v le-
tech 1955–1958 šéfredaktorem časopisu Nový život. Současně působil v letech 1952– 1959 jako lektor se-
Zápis v kronice české menšinové školy o návštěvě F. Branislava.
Čtyřlístek našel jsem. A štěstí ne.
Dodnes však s jetelíčkem bílým
věřívám, že mne štěstí nemine.
Snad po tolikáté se mýlím.
Květ lehce člověk v prstech rozemne.
A s nikým se již nepřivinem.
Vojíne, zpívej píseň beze mne,
tam nad Berounkou pod Tetínem.
Kasárna v Sokolově v roce 1927.
F. Branislav (nahoře v brýlích, první
zprava) v době vojny v Sokolově.
