18
SOKOLOVSKO
Rod Hertenberků byl od 14. století velmi rozvětvený a kromě rodové-
ho hradu se psali rovněž podle hradů Kynžvartu a Schönbrunnu (v dneš-
ní Horní Falci). O Kynžvart však přišli již r. 1347, kdy se chebská měst-
ská hotovost pomstila kynžvartským bratrům Albertovi a Engelharto-
vi z Hertenberka za jejich loupeživé výpravy v okolí Chebu. Roku 1350
drželi rodový hrad Hertenberk bratři Habart a Albrecht spolu s Tutem
Schönbrunnským, z čehož můžeme soudit, že Hertenberkům již tehdy
Schönbrunn nemusel patřit. Rodový hrad Hertenberk postoupili Her-
tenberkové r. 1357 Těmovi z Koldic. Po této ztrátě se Hertenberkové
v pramenech pouze míhají a s výjimkou Bohuslava z Hertenberka, který
byl rychtářem v Chebu, o nich mnoho nevíme.
Mezi těmito spíše nevýraznými rytíři však na počátku 90. let 14. stole-
tí výrazně vystupuje zpoza šera dějin Habart z Hertenberka. Habart byl
jedním nejvýznamnějších úředníků milce českého krále a římského císa-
ře Václava IV. Bořivoje ze Svinař i samotného krále Václava. Habartovým
otcem snad mohl být Bohuslav z Hertenberka, leč prameny tuto domněnku podložit nelze. Poprvé Habar-
ta registrujeme roku 1390, kdy mu král Václav zapsal ves Maršovy Chody u Tachova. Na Tachovsku měl své
majetky také Bořivoj ze Svinař, takže můžeme usuzovat, že spolu mohli být v kontaktu již v této době. Bo-
řivoj ze Svinař se stal v roce 1392 z Václavova pověření zemským fojtem (tj. správcem královských majet-
ků) v Alsasku, jež tehdy náleželo ke Svaté říši římské. Rok po svém nástupu do úřadu zemského fojta jme-
noval Bořivoj Habarta svým náměstkem. V roce 1396 vznesl král Václav na některá říšská města finanč-
ní požadavky. Města Václavovi tyto peníze odpírala, pročež Václav pověřil v těchto záležitostech zkuše-
ného Bořijove ze Svinař, aby města přesvědčil o tom, že peníze potřebuje. Mezi těmito městy byl i Frank-
furt, který vzdoroval tak dlouho, až byl dán Bořivojem do říšského achtu, což byla světská obdoba klatby.
V srpnu téhož roku vyslal Bořivoj do města Habarta z Hertenberku, aby předložil jeho jménem požadav-
ky, a o měsíc později sám Bořivoj dorazil do města, aby tuto záležitost definitivně a smírně vyřešil. Někdy
v této době vstoupili Bořivoj ze Svinař a někteří další rytíři z jeho družiny (včetně Habarta) do tzv. bratr-
stva sv. Kryštofa na Arlberku. Původně se jednalo o dobročinnou organizaci, jejímž účelem bylo pomáhat
poutníkům při přechodu amberského průsmyku v Tyrolsku. Krátce po založení tohoto bratrstva byli jeho
členové nadáni odpustkovými listy, které se staly pro mnohé šlechtice i měšťany v celé střední Evropě im-
pulzem pro vstup do tohoto bratrstva. Tito noví členové bratrstva však plnili pouze úlohu donátorů. Jmé-
na členů bratrstva známe z jeho evidenčních knih, přičemž u každého člena je uvedeno jeho jméno, roční
dávka a také je zde vymalován donátorův erb. Podle jedné z těchto knih, zvané dnes CodexFigdor, měly
být bratrstvu odevzdávány dávky za Habarta i po jeho smrti, a to
ve výši jednoho zlatého.
Do Čech se Habart snad vrátil roku 1400, kdy byl Vác-
lav IV. zbaven vlády v Říši. V témže roce je v Chebu doložen
jako rychtář Habart z Hertenberka, který je s velkou prav-
děpodobností totožný s naším Habartem. Habartovu vý-
znamnou úlohu v českých zemích na počátku 15. stole-
tí potvrzuje listina krále Václava z února r. 1401, kde je Ha-
bart z Herteberka výslovně nazýván radou krále. Habar-
tovi se rovněž podařilo znovu získat rodový hrad Herten-
berk a k němu mu král Václav zapsal 3000 zlatých, při-
čemž 1000 z toho měl investovat do opravy hradu, kte-
Král Václav IV.
Hrad Kašperk.
