16
SOKOLOVSKO
ing. Wähner prý z důvodu jeho malé provozní zkušenosti. Ještě před konáním valné hromady
firmy bylo dne 17. ledna 1940 ujednáno, že ing. Wähner odstoupí ze své funkce ke dni
31. 3. 1940 a byly dojednány oboustranně přijatelné podmínky. Valná hromada Dolových a průmyslových
závodů ze dne 20. 1. 1940 pak jmenovala dr. Mosche členem představenstva a pověřila jej vedením
technického úseku. Následně se v únoru a březnu 1940 ing. Wähner vzdal vedení čtyř koncernových firem
a ke dni 31. 3. 1940 i vedení Dolových a průmyslových závodů a na jeho místo nastoupil dle plné moci z 3. 4.
1940 dr. Ernst Mosch, což zaznamenal Krajský soud v Chebu do obchodního rejstříku dodatečně dne 16. 11.
1940. Společně s Wähnerem odešel do penze téhož dne i JUDr. Viktor Tomas. V létě dne 3. 7. 1940 uzavřel pak
předseda dozorčí rady, kterého zastoupil berlínský advokát dr. Roland Risse, s Wähnerem dohodu ohledně
jeho mzdového vyrovnání. Lze konstatovat, vedení firmy neskrblilo, poněvadž uznávalo jeho služební
smlouvu, uzavřenou původně do 31. 12. 1942. Dle článku 2 mu v uznání jeho 35leté práce pro firmu náležela
odměna 130 000 RM, která měla být vyplacena k 31. 12. 1940, článek 3 řešil doživotní penzi ve výši 1 560 RM
měsíčně a do prosince 1942 dodatečnou penzi 2 500 RM měsíčně, dle článku 5 mu měla být 31. 12. 1942
vyplaceno jednorázové odškodnění ve výši 63 340 RM za poradní činnost, jeho vdova měla podle článku 6
nárok na vdovskou penzi 2 000 RM čtvrtletně nebo mohla žádat jednorázovou penzi ve výši 90 000 RM a dle
článku 10 měl vyklidit svůj byt do 31. 1. 1941. Ing. Wähner se poté jako 63letý muž s rodinou odstěhoval
do bavorského centra uměleckého života Mnichova, kde si již 2. března 1940 zakoupili s ženou dům v ulici
Gaußstrasse 4. Ing.Wähner zemřel dne 27. 3. 1955 v Mnichově. Dědicemnemovitosti se stala jeho dcera Doris,
provdaná Darlingová a od roku 1966 byla zapsána jako další spolumajitelka dcera Gerda provdaná Krachtová.
V jejich vlastnictví byl dům do 4. 5. 1973.
V průběhu okupace změnily výše uváděné firmy svou organizační strukturu v procesu centralizace, aby
Dolové a průmyslové závody uchvátili koncem roku 1941 nacisté v procesu tzv. arizace pod záminkou, že
převod akcií do ciziny byl právně neplatný, a jejich šéfem se stal bývalý advokát Sudetoněmecké strany
JUDr. Hans Neuwirth. Nové arijské vedení nechalo úslužně předchozí dohodu s Wähnerem, týkající se jeho
vyrovnání, přezkoumat u nadřízeného orgánu práce v Liberci a dne 30. 12. 1942 s dodatkem z následujícího
dne mu předseda představenstva dr. Neuwirth sdělil, že nacistické orgány nemají námitky další platbu
podle článku 5 výše uvedené dohody dodatečně schválit. Výplatu penze schválily úřady 18. 9. 1943 a Dolové
a průmyslové závody mu ji vyplácely ještě na podzim roku 1945.
Z potomků Ing. Wähnera si zaslouží pozornost především jeho starší syn JUDr. Erwin Wähner, narozený
25. 11. 1907. Po vystudování reálného gymnázia v Plané a právnické fakulty v Praze byl v letech 1932 až 1938
zaměstnán u tří advokátních kanceláří v Teplicích, od 15. 6. 1938 se jako právník osamostatnil a brzy poté jej
dne 16. 10. 1938 zaměstnala firma vedená jeho otcem jako právníka. Po předchozí politické činnosti v DNSAP
Část osobní karty Ing. Maxe Wähnera.
