15
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
Ing. MaxWähner jako čelný představitel velké společnosti
a současníky uznávaný hornický odborník a znalec
výroby elektřiny byl členem výborů několika organizací
(Hornického a hutnického spolku revíru falknovsko-
loketského-karlovarského, Horního revíru falknovsko-
loketsko-karlovarského v Sokolově) a angažoval se
i ve vědeckých, kulturních a dalších sdruženích. Byl
držitelem více válečných vyznamenání. U příležitosti
oslav jeho 25letého pracovního jubilea dne 1. 2. 1928 mu
zástupci firmy blahopřáli jménem úřednictva a Německý
pěvecký spolek ze Sokolova mu zazpíval milou píseň.
K nastávajícímu 50. roku věku mu dne 3. 12. 1926
generální ředitelství firmy přiznalo mimořádnou odměnu
za rok 1926 ve výši 80 000 korun. Později při oslavách
jeho 60. narozenin dne 15. 1. 1937 uspořádali spolupracovníci velkou slavnost a předali mu album
svých portrétních fotografií se zdařilými kresbami jednotlivých závodů firmy. Při pohledu do jeho tváře
zachycené na dobové fotografii se nám Ing. Wähner jeví jako kultivovaný bodrý muž, který nejenže
výborně rozuměl své práci, ale uměl se radovat i z krás života. Následně poté se v únoru 1937 provdala
v evangelickém kostele v Sokolově jeho adoptovaná dcera Doris za konzula Schmelinga z Klajpedy
(býv. Memel) z bývalého Východního Pruska, dnes Litvy. Wähnerovy zásluhy ocenila i jeho mateřská vysoká
škola, když jej v roce 1938 Báňská akademie ve Freibergu jmenovala svým čestným senátorem společně
s vrchním báňským inspektorem Ing. Václavem Schremsem z Mostu v uznání za rozvoj místního hornictví
a statečné nasazení pro německou národnost.
Vzhledem k ohrožení Československa nacistickým Německem koncem 30. let se pražským Petschkům
židovského původu podařilo v létě 1938 prodat Živnobance svůj důlní majetek v severních Čechách a ještě
na podzim 1938 stačili převést akcie některých svých důlních společností na Sokolovsku do Anglie. Pak
do léta roku 1939 vedl Wähner čilou korespondenci s představitelem anglických akcionářů Leonardem
Ingramsem, kterého navštívil v prosinci 1938 v Londýně. Jako generální ředitel se Ing. Wähner účastnil
v březnu 1939 jednání a uzavření tzv. Berlínské smlouvy, v níž řešili Petschkové likvidaci svých majetkových
nároků vůči dolovým firmám Sokolovska. Lze se domnívat, že angličtí akcionáři mínili nabídnout svůj
nově získaný majetek na Sokolovsku, který se dostal po Mnichovské dohodě do rukou Říše, některému
říšskoněmeckému koncernu. Po vzniku druhé světové války nacistické úřady anglické vlastnictví v závislosti
na tehdejším stavu vedení bojů na západní frontě dočasně
tolerovaly a až dodatečně prohlásily koncern Dolových
a průmyslových závodů za nepřátelský anglický majetek.
Ale Wähner se nicméně nacistické správě jako člověk,
který po dvě desetiletí sloužil zájmům Petschků, příliš
nezamlouval. Při jednání správní rady firmy v Berlíně
ve dnech 2. a 3. 10. 1939 v záležitosti přizpůsobení stanov
společnosti říšskoněmeckému akciovému právu se hovořilo
o personálním obsazení budoucího představenstva.
Berlínská strana prosazovala absolventa Vysoké školy
báňské v Příbrami dr. Ernsta Mosche (nar. 1899 v Mostě)
jako zástupce mladší generace, který do firmy nastoupil
teprve v říjnu 1938, proti tomu návrhu vystupoval
List z alba. V pozadí nákres Wähnerovy vily
i visutá důlní lanovka.
List z alba věnovaného M. Wähnerovi
v roce 1937.
