10
SOKOLOVSKO
pěší divize, a k 6. zeměbraneckému
pěšímu pluku pod velením plukov-
níka Adolfa Hansmanna, jenž nále-
žel k 41. zeměbranecké pěší brigádě
generálmajora Otmara Panesche se
sídlem v Plzni s podřízeností vyšší-
mu velení 21. pěší divizi Landwehru
v Praze. Jednotky obou těchto pluků
umístěných v Chebu byly určeny pro
zásah na frontě v Bosně a Hercegovi-
ně proti Srbsku. Protože krasličtí po-
volanci pocházeli z kraje hudebních
nástrojů a často uměli i na některý
z nástrojů hrát, byli nezřídka zařazo-
váni k plukovní hudbě. Svým bojo-
vým křtem prošli vojáci 73. pluku již
12. srpna 1914 během bojů na Drině při tažení na Bělehrad. Do srbské kampaně byl nasazen také
6. zeměbranecký pluk a svůj křest ohněm prodělal 16. srpna v ranním střetnutí u Skakališe. První
kraslickou obětí války se stal Anton Hoffman, strojní zámečník z č. p.765, který je od 14. srpna 1914
ve vojenských seznamech ztrát evidován jako pohřešovaný.
Jak se mezinárodní politická situace i válečná situace na frontách vyvíjela a měnila, měnil se také
prostor působení jednotek, v nichž byli zařazeni Krasličtí. Válka tak přivede vojáky z Kraslic na srbské
bojiště i na východní frontu v Haliči proti Rusům. A když doposud neutrální Itálie nejprve vystoupí
3. května 1915 z Trojspolku a několik dnů poté, 23. května, vyhlásí Rakousku-Uhersku válku a otevře
se tak další evropské bojiště, přivedou válečné události Kraslické také do bitev na řece Isonze či bojů
v Tyrolských Alpách i na řece Piavě u Caporetta.
Domů se vojáci 6. střeleckého a 73. pěšího pluku vrátí až po skončení bojů za více jak čtyři roky.
Do Chebu dorazí společně pozdě v noci 14. listopadu roku 1918. Hned poté budou demobilizováni
a rozejdou do svých zbídačených domovů. Oba pluky ztratí během válečných let celkem 5400 mužů
– padlých a pohřešovaných. Mnoho mužů bude zraněných. Do Kraslic se z války již nikdy nevrátí
554 mužů, včetně 69 pohřešovaných. 201 jich padne na bojištích v Srbsku, v Haliči, v Itálii… Další za-
hynou následkem svých zranění a na nemoci. Dalších 490 mužů bude raněných. Poslední kraslickým
padlým Velké války se stane Rudolf Dotzauer, který se z války vrátí jako invalida, ale na následky vá-
lečného zranění 8. února 1923 zemře.
Když bude konečně 11. listopadu 1918 podepsáno příměří, Velká válka skončí a přijde mír. Bude to
ale neklidný mír a zdaleka ne všude zbraně utichnou. Také ne všechny rány války se zacelí, ne všech-
na zranění se vyhojí. Ne všichni se z válečných polí vrátí zpět domů ke svým rodinám, a ti, kteří bu-
dou mít to štěstí, stanou se „ztracenou generací“, a ponesou si prožité hrůzy uvnitř duše až do kon-
ce svého života. Bitevní pole opět zarostou trávou a hroby jejich kamarádů překryjí rudé květy vlčích
máků. Nadlouho budou vidět jizvy v krajině, navždy zůstanou jizvy na duších těch, co přežijí. Život
v míru bude pro mnoho z nich novým těžkým a leckdy i marným bojem. Obrazy války zůstanou hlu-
boko zaryté v paměti a válečné medaile vykoupené krví, stanou se jen bezcennými plechovými cet-
kami, připomínajícími léta zkázy a naděje…
Roman Kotilínek
554 kraslických mužů se už domů nikdy nevrátilo. V roce 1924 byl
proto zřízen komitét pro výstavbu tohoto válečného pomníku.
