7
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
domku přivlečen i židovský pohřební vůz, který
byl též vhozen do plamenů. Po této předehře
pustošení pokračovalo, neboť zřejmě tentýž houf
fanatiků (patrně většinou místních) vyzbrojen
železnými háky a tyčemi táhl na zdejší židovský
hřbitov. Tady vylomil železná kovaná vrata,
renovovaná roku 1912, a došlo k dalšímu ničení,
kdy vandalové roztloukali náhrobky železnými
palicemi. Kynšperský židovský hřbitov patřil
k nejstarším v Čechách a byl kulturní památkou
již v období první republiky. Pro své stáří byl
poměrně rozsáhlý, umístěný v kopci se značným
úhlem stoupání na tzv. Zámeckém vrchu. Podle
dochovaných dat lze usuzovat, že většina z náhrobků, které řádění přežily, byly ty novější. Každopádně
však zkáza tohoto pohřebiště byla větší než škody na židovském hřbitově sokolovském. Dozvukem tohoto
kynšperského běsnění bylo údajné ničení několika židovských živností a prokazatelné odvlečení několika
zdejších starších Židů do sběrného tábora v Odeři, kde byli internováni do doby transportů do terezínského
ghetta. Nicméně snaha o totální likvidaci hřbitova pokračovala dál. V jednom z archivů se totiž dochovala
válečná korespondence s datovanými listinami k žádosti o úplné zrušení celé hřbitovní plochy a jejího
využití pro jiné účely. Paradoxně tady zasáhla striktní německá direktiva s nařízením, že z hygienických
důvodů smí být hřbitov likvidován teprve deset let po posledním pohřbu. A poněvadž ten se tu konal roku
1937, existuje i zápis, že se tedy schvaluje hřbitov zrušit v roce 1947. Z toho vidíme, jak si Němci nadutě
plánovali svou trvající přítomnost i vládu ve městě. Ale vlivem zvratu událostí nakonec záměr uskutečněn
nebyl. Po válce sice pro účely modlitebny byla zřízena provizorní místnost a současně došlo ke vzniku
pamětní desky s dosud známými 18 jmény obětí genocidy. Avšak velice malý počet zdejších přeživších
Židů byl záhy přičleněn k obnovené ŽNO sokolovské. A zcela poslední připomínkou židovského rituálu
se stal v květnu roku 1949 pohřeb akademického malíře Fritze Lederera do hrobu (podle očitých svědků)
na levé straně hřbitova poblíž hlavního vchodu. Sice vztah kynšperského vedení města k hřbitovu nebyl
dlouho po únorovém politickém zvratu příliš vřelý a v šedesátých letech tak došlo i k zničení oné desky
obětemholocaustu, ale i zde později došlo k obratu.„Ožilo“ tak Ledererovo jméno jako významného rodáka
a dnes je celé bývalé židovské pohřebiště vysokým nákladem města pietně upraveno a stalo se chráněnou
památkou i častým zastavením pro mnoho návštěvníků města a okolí. Křišťálovou noc a její ničivé následky
však hřbitov i místo původní synagogy jakoukoliv symbolickou připomínkou postrádá.
Kraslice
Právě k letošnímu roku se vztahuje zcela zapomenuté 100. výročí události, která se roku 1913 stala velmi
významnou pro tehdejší kraslické Židy. Poněvadž dojíždění na obřady do sokolovské synagogy pro ně nebylo
jednoduché, byl v tomto roce, konkrétně 18. srpna ustaven přímo veměstěmodlitební spolek Adass Israel. Své
sídlo měl v někdejší Keilgasse (dnes Nerudova) čp. 89. Vznikl v jedné z místností rozsáhlého bytu židovského
šéflékaře zdejší nemocenské pojišťovny MUDr. Wilhelma Blocha, který jej pro obřady vybavil zařízením
ze zrušené synagogy ve Strážově. Při posledním předválečném sčítání obyvatelstva, což bylo osm let před
osudnou zkázou, se v Kraslicích k izraelskému náboženství hlásilo 89 osob a 23 osob uvedlo i židovskou
národnost. I sem však dolehla 9. Listopadu 1938 ona likvidační direktiva. A jejím vykonavatelem byl s největší
pravděpodobností místní oddíl SS. Celý dům, ve kterém až do léta 1938 žila vdova po zakladateli modlitebny
s dcerou a vnukem, nebyl zapálen jen proto, že uvnitř bydlela ještě jistá německá rodina. Likvidace židovské
Hořící synagoga v Kynšperku.
