41
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
kdysi hnízdila žluna, kde se v jaké
v tůni líhli žabí pulci, či kde
lovila poštolka, vodil na výhledy
do ohromného a desítky hektarů
rozlehlého hnědouhelného lomu.
S dědou jsme do něj koukali
z rozsáhlých obvodových valů
navrstvené skrývky. Neskutečná
krajina hluboko pod námi, krajina
plná ruchů a pohybu a přesto
bez
života.
Asi
okouzlující.
Dodnes si pamatuji, když mě
děda vzal do jejího nitra. Cesta
to byla dlouhá, fádní, blátivá či
spíše mazlavá, únavná. Byla to
jedinečná výprava, dodnes na ni
vzpomínám. Lom Silvestr už dnes
není dírou v zemi, ale mnohokrát v roce si jeho krajinu vybavím, třeba když se s úchvatem dívám
do podobného, stále činného rozlehlého lomu Jiří Družba na Sokolovsku. Ty výhledy jsou nepopsatelné,
vždy mne nějak přitahují, fascinují. A to jsem na ně od dětství zvyklý. Možná ale právě proto.
Uplynulo zase část století a já se na ta vyprávěná, imaginárně i vizuálně prožitá místa, opět vracím.
Vypadají jinak a k návratům mám jiné důvody. Jejich krajina se stala unifikovanou rekultivovanou
výsypkou. Původní lomy byly zasypány na jiných místech regionu odtěženou skrývkou. Na některých
výsypkách se zemědělsky hospodaří, jinde se pokouší růst vysázený lesní porost. Moc mu to nejde,
schází mu půda, která na navezeném a převrstveném miocénním jílovém substrátu vzniká dlouho
a těžko. Na výsypce bývalého lomu Silvestr a na území bývalého Horního Rychnova se hraje golf. Ne,
nechodím sem sportovat s holí a míčkem, to nikoli. Zájmem se mi staly okrajové plochy při patách
výsypek, kde prosakují a pramení drobné potůčky. Voda spadlá deštěm protéká vrstvami tělesa
umělého kopce a při vývěrech dává za vznik mokřadním biotopům a specifický chemismus vody
významně vybírá rostliny schopné zde růst. Objevují se tu slaniska a pěnovcové mokřady a na ně
vázaná rostlinná společenstva, která v širokém regionu nemají obdoby. Tento fenomén mě natolik
zaujal, že jsem o tom zpracovával svou diplomovou práci. Dnes se na území výsypek stále vracím
a pořád na nich objevuji další zajímavosti. A znám mnoho dalších, kteří tu sledují jiné přírodní unikáty
– ptáky, hmyz, řasy, popisují nové druhy či definují nezvyklé ekologické vazby. Jelikož mne tato krajina
stále oslovuje a překvapuje, snažím se ji občas ukázat těm nezasvěceným, a většinou s úspěchem. Vždyť
za humny se tu skrývá krajina slovenských travertinových kup, miniaturních tureckých Pamukkale
nebo kontinentálních stepí a nových živočišných druhů.
Je to jedna nebo tři krajiny? Je to proměna krajiny v čase, jejíž vyprávění zajisté nekončí. Věřím, že
přijdou krajiny další, jiné, byť na první pohled degradující ty současné, rozhodně ale opět úchvatné…
Petr Krása
Drobné vodní plochy zvyšují diverzitu a stabilitu území.
