37
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
báňské historie této lokality. Z mála dochovaných listin vyplývá, že doly byly v této době již značně
pasivní a dolování bylo provozováno hlavně z důvodů udržení statutu horního města. Doly proto
postupně upadají, v roce 1619 bylo vytěženo pouze 3198 kg cínu a v roce 1740 již jen 250 kg. V roce
1847 jsou doly klasifikovány jako již déle sešlé. Sporadická těžba pak pokračovala v roce 1887, kdy
po vyzmáhání dědičné štoly a šachty Jeroným bylo vytěženo menší množství cínové rudy. V několika
komorách na Čisté se těžilo ještě v roce 1905.
Po první světové válce byl provoz dolu Jeroným opět zcela zastaven. Podle odhadů a dílčích zpráv
bylo za celé historické období vytěženo v Čisté cca 500 až 700 tun cínu. V novodobé historii ložiska
byly již prováděny jen průzkumné práce. První práce tohoto typu byly zahájeny během 2. světové války
v letech 1940 - 1943 společností Egerländer Erzbergbau GmbH. V tomto období byla opět vyzmáhána
štola Jeroným a stejnojmenná šachta byla vyčištěna a zprovozněna do hloubky 26 metrů. Byl rovněž
proveden technologický pokus s rudninou z Čisté. Práce na lokalitě však byly z důvodů nereálného
zahájení většího rozsahu těžby v krátké době zastaveny. Po druhé světové válce byly na lokalitě
prováděny pouze geologicko průzkumné práce s cílem ověřit kvalitativní a kvantitativní parametry
cíno-wolframového zrudnění. Poslední průzkumné práce byly realizovány v rozmezí let 1964 – 1966
a ověřily 2,5 mil. tun zásob cínové rudy vhodné k průmyslovému využití.
Michael Rund s využitím textu Ing. Pavla Berana na
Pocta starým stromům Sokolovska v kresbách
Vladimíra Lepše – 6. část
Velikáni mezi rychle rostoucími listnatými dřevinami Sokolovska
Když se náhodně zeptáte, jaké stromy si zaslouží úctu a ochranu, zpravidla uslyšíte, že lípy, duby,
buky, javory a tisy, tedy dřeviny dlouhověké. Přesto se i mezi rychle rostoucími krátkověkými stromy
vyskytují jedinci, kteří vzbuzují náš obdiv a někdy je jim dopřána také péče. Památnými stromy jsou
však vyhlašovány spíše výjimečně. A jaké že to stromy jsou? Patří mezi ně především mnoho druhů
vrb. Z vysazovaných druhů a kříženců je nápadná smuteční forma vrby bílé a podobná vrba náhrobní
s převislými větvemi. Z těch, které běžně potkáváme ve volné přírodě a jsou „větší“, stojí za zmínku
vrba křehká, jejíž porosty lemují vodní toky, a výjimečně i vrba jíva, lidově přezdívaná „kočičky“.
Také všechny druhy a kultivary topolů dokáží rychle dorůst velkých rozměrů, což se jim, hlavně
ve městské zástavbě, stává osudným. Můžeme tu vzpomenout skácený Topol u zámeckého parku,
donedávna nejmohutnější strom Sokolova (viz články v Sokolovsku 2010/3 a 2011/3). To jasany,
které rostou také jako z vody, jsou brány na milost a mezi památnými stromy je vídáme poměrně
často. Ale jak je tomu na širším Sokolovsku? Vynechme smuteční vrby, které jsou ozdobou mnoha
parků včetně sokolovských Husových sadů, a zaměřme se na ostatní druhy. V zaniklé Horní Oboře
roste kromě památného modřínu (viz Sokolovsko 2013/1) také památná vrba jíva. Ve Vintířově zbyl
poslední z chráněných topolů černých v Karlovarském kraji, urostlé topoly kanadské nalezneme
například v Lokti a nad Krajkovou. A jasany? Kromě alejového jasanu v Horním Částkově, kterým
bylo ukončeno minulé pokračování tohoto seriálu, jsou chráněny dva jasany ztepilé na Kraslicku
– památný Jasan v Milířích u Šindelové a Jasan v bývalé Dolní Vsi u Stříbrné. Z nechráněných je
nápadný jasan v zámeckém parku v Sokolově a pozoruhodná dvojice jasanů u železničního tunelu
v Lokti. Vydejme se za některými z těchto rychle rostoucích dřevin.
