36
SOKOLOVSKO
Národní kulturní památka Důl Jeroným je unikátní ukázkou hornické kultury a dovednosti našich
předchůdců. V důlních prostorách z poloviny 16. století jsou zachovány komory, chodbice, odpočívadla,
výstupky s charakteristickými úspornými profily. V chodbách je dosud patrný způsob práce želízkem
a mlátkem, v komorách jsou patrné stopy po sázení ohněm.
Počátky hlubinného dobývání na lokalitě Čistá (Lauterbach) spadají do 1. pol. 16. stol., tedy do doby
po vyčerpání okolních rýžovisek, která byla těžena již od 14. století. Hlubinná těžba na Čisté však nikdy
nedosáhla významu v oblasti Krásna a Horního Slavkova. Báňský úřad zahrnuje již 1. 1. 1548 tuto
těžební lokalitu v rámci své platnosti. Rozvoj dolování však byl pravděpodobně velmi rychlý, a tak již
20. 6. 1551 propůjčuje král Ferdinand I. Čisté horní právo a privilegia královského města. Tato práva
byla dalšími panovníky potvrzena a rozšířena. Město mělo vlastní cínovou váhu, cínovou huť a právo
volné těžby dříví v královských lesích.
K těžbě cínové rudy byla užívána metoda „sázení ohněm“ (žárové dobývání). Studená hornina byla
rozpálena pomocí ohně z dřevěných hranic do co největšího žáru a následně opět vychladla. Prudké
teplotní změny horniny způsobily pnutí v masívu a rozpraskání povrchové vrstvy. Po vzniklých trhlinách
bylo možné lépe a hlavně snadněji odlamovat kusy rudniny pomocí špičáku nebo želízka a mlátku.
Veškerá těžba rudniny probíhala ručně, bez použití složitějších mechanizmů. Vzhledem ke zničení
téměř všech písemných materiálů při požáru města Čistá v roce 1772 je velmi obtížné doložit kontinuitu
Komora ve zpřístupněné části dolu Jeroným. Foto I. Kletečka.
