32
SOKOLOVSKO
na mnohých vyjížďkách po lesích, ale také
na honech. Ve své závěti jim odkázal slušné
jmění, a tak ještě v devadesátých letech
20. století chodila bítovským stařenkám k pensi
malá přilepšení z jeho konta. K prostým lidem
z okolí hradu se choval velice dobře, některé
bohatě hostil a odměňoval také za to, že si z nich
sem tam ztropil žerty. Byl známý svou štědrostí
zejména v místních hospodách, kde často všem
platíval útratu a kde na něj vzpomínají dodnes.
Jiří Haas ml. byl rovněž velkým milovníkem
zvířat a je považován za předobraz dnešních
ochránců přírody, nenáviděl zabíjení zvířat,
na rozdíl od své matky odmítá i jejich lov.
Byl velký sportovec, zajímal se o zoologii,
rád jezdil na koních. Povahou byl pedant,
výstřední a rozporuplná, nespoutaná postava
s velkorysým a účastným srdcem. Hrad Bítov
za svého života proměnil v jednu z největších
soukromých zoologických zahrad.
Ve velké hradní zahradě tzv. Burggartně
zbudoval velké množství voliér a výběhů,
jejichž zbytky můžete vidět dodnes.
Z divadelního sálu, který na hradě fungoval
za hrabat Daunů udělal velký psinec. Panskou hradní kuchyni proměnil na kuchyň pro psy a ostatní
zvířata. V hradních interiérech přízemí paláce zbudoval několik terárií a akvárií.
Zvířata choval všelijaká, kromě jiných také mravenečníka a svoji proslulou lvici Mietzi-Mausi (1930–1945)
koupil v r. 1930 od cirkusu Kludský jako mládě, a protože měl rád Disneyho kreslené pohádky s Mickey
Mousem, pojmenoval ji Mietzi-Mausi. Nechával ji sedět spolu s ostatními spolustolovníky při obědě
u jídelního stolu. Lvice se tak stala oblíbenou baronovou společnicí a baron si dokonce přál, aby až přijde
čas, spočinula v rodinné hrobce v hradní kapli spolu s ním. Lvice zahynula brzy po baronově smrti v květnu
1945, ale jeho přání se nesplnilo. První verze uvádí, že ji kvůli kůži zastřelil jeden ruský voják, podle jiného
svědectví ji otrávili domorodci arsenem v čase revolučního chaosu.
Nejraději měl však baron své početné zástupce psího rodu, kdy hradní bránu hlídala šestice dog.
Psi měli na hradě kromě velkého psince v jižním křídle také svoji vlastní kuchyni umístěnou v přízemí
severního křídla, kde za Daunů bývala panská hradní kuchyně. Psinec na bítovském hradě čítal až
200 psů nejrůznějších ras od bernardýnů a dog, po boxery, irské setry a jezevčíky a další rasy. Evidence
psů a veškeré výdaje na jejich pobyt na hradě byly poctivě vedeny v účetních knihách. Raritou je dnes
už vyhynulá rasa stájového pinče, známá z Haškova Švejka. Přirozeně zde byla i celá řada kříženců, proto
někde vidíme poněkud odlišnou podobu od ideálu, jinde jde spíše o posun vzhledu vlivem dalšího
šlechtění. Štěňata hradní pán nikdy neprodával, výhradně daroval. O psy se staral početný, vyškolený
personál. Existoval dokonce i psaný denní režim, ve kterém bylo, že v sobotu se mění sláma ve všech
kotcích a boudách a psi jsou koupáni černým mýdlem, někteří údajně měli i svůj ručník.
Baron se od svých milovaných společníků nemohl odloučit, a tak je po jejich smrti nechával často
vycpávat. Vznikla tak známá sbírka 51 kusů vycpaných psů, největší svého druhu na světě. Každý ze psů
Vycpaná baronova lvice na hradě Bítov.
