29
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
V Sokolovském revíru bylo i několik dlouhých povrchových lanových a řetězových drah na převoz huntů.
Nejednalo se o těžební drážky, kterým se budeme věnovat v dalších pokračováních, ale za úzkorozchodné
dráhy je můžeme považovat jen okrajově. Drážky v hlubinných dolech, kterých bylo na Sokolovsku mnoho,
jsou už zcela jiným oborem.
Jak jsem uvedl, archiválií vztahujících se k malým úzkorozchodným drážkám se dochovalo velmi málo. Je
dokonce možné, že na některé z nich vzpomínky již zanikly. Než začneme odsuzovat špatný vztah k historii
techniky, tak si vzpomeňme, jak se většina lidí chová k archivním dokumentům ve vlastní rodině. Při hledání
fotografií se velice často setkáváme s tím, že po smrti pamětníka se jeho sbírka fotografií vyhodí nebo spálí.
Někteří lidé dokonce s oblibou ničí i listiny a dokumenty vztahující se k jejich vlastním předkům. Považují je
za nepotřebný balast. Obyvatelé žijící v místě po několik generací mají ke svému okolí i minulosti zcela jiný
vztah než většina těch, kteří přišli v historicky krátké době.
Těmito pěti díly jsme popsali všechny známé úzkorozchodné drážky Sokolovska mimo drah těžebních
a odklizových. Jim se budeme věnovat v dalších dílech. Pokud k těmto zmizelých drážkám máte nějaké
dokumenty, vzpomínky nebo fotografie, zastavte se v sokolovském muzeu, kde Vám budou za každou
informaci vděčni. Zapomenutou historii musíme skládat kousek po kousku a doufat, že se dozvíme další
zajímavé skutečnosti.
Rudolf Tyller
Novobaroni Haasové von Hasenfels
RodHaasů je spojován zejména se světově proslulou továrnou na porcelánHaas a Czjzek vHornímSlavkově
(Schlaggenwald).Tu August Eusebius Haas (1804–1871) převzal roku 1830 po smrti svého otceWenzela Haase
– důlmistra císařských dolů na stříbro. Roku 1843 za 140 000 zlatých vykupuje podíl firmy od dědiců druhého
společníka a stává se na dlouhých dvacet let jejím výlučným vlastníkem. Historie slavkovské porcelánky sahá
do roku 1792, kdy zde první manufakturu v českých zemích založil Johann Georg Paulus. O velký rozkvět
porcelánky se zasloužil v letech 1803–1843 slavkovský rodák, důlní fyzik a lékař Georg Lippert .
Po dokončení studia chemie na vídeňské polytechnice se vedení rodinné porcelánky ujal Augustův
syn Georg Carl Haas (1841–1914). Od roku 1867 společně se svým stejně starým vídeňským bratrancem
JohannemBaptistou Czjzkem (později von Smidaich) rozvinuli v továrně výrobu v tak velkém stylu a kvalitě,
že se brzy značka Haas & Czjzek stala ve světě porcelánu proslulým pojmem. Průmyslníci v té době dávali
práci na 1000 dělníkům v provozech v Horním Slavkově a Chodově. A navíc nebyli žádní„vydřiduši“ – zavedli
pro ně jako první v Předlitavsku mnohá z pokrokových sociálních opatření, jako byla penzijní pokladna či
zajištění vdov, invalidů a sirotků. Zaměstnanci bydleli v továrních bytech, vytápěných ústředním topením.
Firma Haas a Czjzek se stala v poslední čtvrtině 19. století jedním z největších výrobců porcelánu na území
Rakousko-Uherska, později i v meziválečném Československu. A kromě kvalitní komerční produkce také
prestižní značkou celebrit, kdy mezi odběratele náležely knížecí rody, císařský dvůr ve Vídni i papež. Firma
se specializovala zejména na výrobu hotelového a restauračního porcelánu vesměs jen bíle polévaného
a střídmě zdobeného. Luxusní výrobky vyráběli především pro svou reprezentaci na světových i zemských
výstavách, kde byly vysoce ceněny. V roce svého 200. výročí založení byla slavkovská porcelánka prohlášena
dokonce kulturní památkou.
Továrna byla ale v roce 2009 prodána ruskému podnikateli, protože Rusko bylo jedním z největších
odběratelů. Ten se nakonec rozhodl z důvodu zvýšení dovozních cel do Ruska ukončit výrobu a porcelánka,
založená v roce 1792, k 31. 1. 2011 (i přes pokusy obnovit výrobu) ukončila svou činnost .
