26
SOKOLOVSKO
U lokomotiv na parní pohon existoval státní úřední dohled nad parními kotly, a tak se nám v státním
archivu alespoň uchovaly protokoly o jejich zkouškách. U pístových nebo elektrických motorů nic
takového nebylo. Spolu s všeobecně špatným vztahem techniků k archivaci dnes často ani nevíme, zda
nějaká drážka skutečně existovala. To vše je nutné vědět dříve, než se začneme seznamovat s osudy
dalších úzkorozchodných drážek na Sokolovsku.
Mezi nejzajímavější a nejvýznamnější patřila
Elektrická úzkorozchodná drážka ve sklárně v Novém Sedle u Lokte
V roce 1878 rakousko-uherská vláda uvalila vysoké dovozní clo na obalové sklo. To vedlo německého
podnikatele a vynálezce Friedricha Siemense k založení velké sklárny u trati z Nového Sedla do Lokte,
uvedené do provozu 15. října 1877. Výroba skla se rozběhla již 17. dubna 1879. O vnitrozávodové
dopravě z té doby nemáme žádných zpráv, pravděpodobně byla zajišťována zvířecími potahy.
Počátkem dvacátého století došlo k výrazné modernizaci sklárny a při té příležitosti byla postavena
i úzkorozchodná drážka s elektrickým pohonem. Dotazník českého místodržitelství o úzkorozchodných
drahách v Království českém uvádí v roce 1909 délku drážky 1,3 km, a rozchod 700mm. V provozu
byla jedna dvounápravová lokomotiva AEG na napětí 220 V a o váze 4,5 t. Pro dopravu materiálu bylo
připraveno 40 výklopných vozíků s brzdou a 4 bez brzdy. Pravděpodobně po první světové válce byla
pořízena další elektrická lokomotiva a dráha rozšířena na 3 km. Vagonů již bylo jen 14. Drážka sloužila
k zavážení uhlím a k odvozu škváry na výsypku mimo závod. Ta byla vpravo od silnice z Nového Sedla
do Chodova, v místě dnešního železničního nádraží.
V padesátých letech dvacátého století byla drážka zrušena. Není známá žádná její fotografie ani
dokumentace, jen zákres koleje mimo areál závodu, který je na mapě v měřítku 1:5 000. Drážka byla,
včetně lokomotiv, na velkém obrazu celé sklárny v ředitelně podniku.
Novosedelská sklárna nebyla jedinou sklárnou s úzkorozchodnou drážkou. Další, dokonce dvě úzkorozchodky,
měla:
Sklárna v Dolním Rychnově
Podle zprávy z roku 1925 existovala před tímto rokem v areálu sklárny úzkorozchodná drážka,
která byla nahrazena normálně rozchodnou vlečkou. Žádné další podrobnosti známy nejsou.
V roce 1954, v rámci celkové modernizace sklárny, byly postaveny koleje na odvoz škváry na haldu.
Pro provoz byla dodána dieselová lokomotiva maďarské výroby. Vzhledem k velkému spádu při
výjezdu z haly byl lokomotivní provoz problematický a již roku 1957 byl zrušen a náhradou zaveden
lanový posun. Pohyb na haldě byl ruční. Lokomotiva byla dlouhá léta odstavena na rampě a pak šla
do šrotu.
První česká sklárna v Oloví
Chudé město Oloví si přálo zřídit ve městě nějakou továrnu, která by přinesla obyvatelům práci
a obec pozvedla. To se podařilo, když získala tři říšské finančníky, kteří chtěli postavit továrnu na plo-
ché sklo. S výstavbou se započalo v létě 1891 a 22. července 1893 byl zahájen provoz. K přepravě
materiálu se používala jednoduchá úzkorozchodná drážka. V roce 1925 měla délku 660m. K přepravě
24 železných vozíků o rozchodu 600mm, kterými se dopravoval po závodě materiál, se používaly koně.
Není známo, že by drážka byla někdy motorizovaná. Žádné další podrobnosti nejsou známy.
