25
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
cestu zpět. V důsledku již značného odstupu zmíněných historických události od dneška, ztrácejí potomci
bývalých zdejších obyvatel vztah k městu a pohlednice jsou nabízeny do prodeje přes různé mezinárodní
internetové aukce. Taktéž se pořádají různé sběratelské aukce, jak u nás, tak v zahraničí. Pohlednice lze
získat i přímo při návštěvě hojné sítě starožitností a antikvariátů. A lze říci, že často i výhodněji než doma.
Velmi důležitou součástí výroby a distribuce pohlednic byli lidé. Šlo o fotografy, kreslíře, tiskaře, vydavatele
– nakladatele a prodejce pohlednic. Na řadě pohlednic jsou některé tyto údaje uvedeny. Bohužel na některých
z nich jakýkoliv údaj chybí. Někdy jsou tyto údaje jen ve zkratce či symbolu. Pracovat s neúplnými údaji
není jednoduché a snadné. A tak se často tyto údaje doplňují z vedlejších zdrojů a sběratel se snaží o jejich
kompletaci. Řada pohlednic byla vyrobena i v zahraničí, především v Německu. Výčet výrobců či prodejců
na pohlednicích Falknova by byl obsáhlý a tak uvedu jen ty nejstarší bez ohledu, zda jde o výrobce či prodejce.
Za jménem je pak v závorce uveden letopočet nejstaršího zjištění. Schwaab & Müller, Falknov (1895), Gustav
Schwaab, Falknov (1897), Cäsar Schmidt, fotograf, (1898), později se objevuje ve spojení s drážďanskou firmou
Carl Nachfolger (1901), Anton Kern, Falknov (1900) a Regel Krug, Lipsko (1900). Po roce 1900 se objevuje
známý falknovský Wilhelm Czech, Brandner & Zinner, Carl Binco, Gold & Rudolf či Josef Bayer z Bublavy. A jak
pohlednice přibývaly, tak se i jejich řady rozšiřovaly.
Prohlédl jsem tisíce pohlednic s městem, jehož sláva se sice hvězd nedotýká, ale které mají sběratelé
pohlednic Sokolova, tak jako já, jistě v srdci. Jinak by pohlednice s tímto městem nesbírali a nestudovali.
Záběry na pohlednicích nám umožňují se seznámit s městem, jak jsme ho nepoznali. Ať z důvodu věku či
jen proto, že jsme se narodili jinde. Město, které se pro řadu sběratelů, ale nejen jich, stalo domovem až
během času. Poznáváme ho přes pohlednice nejen po stránce stavební, ale dovoluje nám poznat i zaniklé
genium loci starého Falknova.
Jiří Kubíček
Úzkorozchodné železnice na Sokolovsku - malé průmyslové drážky
Stále rostoucí požadavky průmyslu po surovinách a zvyšování úlohy vnitrozávodové dopravy
materiálu i přepravy hotových výrobků se řešily podle stavu rozvoje výrobních sil a jim odpovídajícího
vědecko-technického pokroku. Příliš drahý a málo kapacitní přesun koňskými nebo volskými povozy
byl nahrazován dopravou strojní. To znamenalo pořízení potřebného množství kolejiva s vozovým
parkem a vybrání vhodného prostředku pro pohyb. První vhodnou možností byly parní lokomotivy.
Ty se vyráběly v mnoha velikostech a výkonech, problémem ale byla vysoká náročnost provozu. Parní
lokomotiva se musela na provoz několik hodin připravovat. Od zapálení ohně u sebe musela mít
obsluhu, která byla kvalifikovaná, a proto i drahá. Tyto těžkosti zvyšovalo i nebezpečí požáru, a tak
se parní drážky uplatnily především při velkoobjemové těžbě a následném převozu hmot do místa
spotřeby nebo uložení. Nenahraditelné byly i v těžkém provozu železáren a hutí. Vývoj techniky se
nezastavil s vynálezem parního stroje a přelom devatenáctého a dvacátého století přinesl praktické
využití elektrických a pístových motorů. Oba typy pohonu byly vhodné pro použití v malých
lokomotivách.
Z dnešního pohledu je zajímavé, že se jako první prosadily dráhy elektrické. V Sokolovském revíru
byly v roce 1905 evidovány dvě, obě v hlubinných dolech Richard a Felicián. Krátce nato se objevily
i první lehké benzinové lokomotivy na skrývce dolu Marie Pomocná a Matyáš ve Svatavě.
Malé drážky s motorovým pohonem byly často považovány za pouhý stroj, který, dokud je potřebný,
slouží a pak jde do šrotu. Nikdo se nezajímal o uchování jakékoli dokumentace, listinné či obrazové.
