16
SOKOLOVSKO
svou moc. Nejvýraznějším podporovatelem Matyáše Korvína v této zemi byl Erasmus Lueger, bezectný
bandita, okrádající místní obyvatelstvo. Jeho hrad Lueg (dnes Predjamský hrad) r. 1484 oblehlo velké vojsko
pod velením císařových vojevůdců, mezi nimiž byl i náš Kryštof. Ten měl mít před hradem ,,tři velké pušky“,
tedy děla zvaná bombardy. Erasmus byl nakonec během obléhání zasažen dělovou koulí a skonal. Kryštof
poté v Norimberku od císaře obdržel za své věrné služby řetěz v hodnotě 200 zlatých a po císařově smrti
r. 1493 se vrátil domů. Po svém návratu však neměl nárok na týnskou tvrz, a tak se živil službou různým
pánům jako válečný kondotiér a tlumočník. Jeho služeb využíval i český král Vladislav Jagellonský, který jej
pověřil sezváním hostů na jeho svatbu s Annou z Foix v Budíně. Méně slavnou službou však byla Kryštofova
účast v tzv. landshutské válce, kdy Kryštof jako kondotiér naverboval v Čechách vojáky pro falckraběte
Ruprechta, leč tito„žoldnéři z Čech“, jak je nazývá německá historiografie, byli zčásti zmasakrováni a zčásti
zajati v bitvě u Schönbergu roku 1504. Teprve v roce 1506 se Kryštof usadil, a to na hradě Starý Hrozňatov
na Chebsku, který zakoupil od bratří Frankengrünerů. Kryštofův rod toto panství vlastnil až do počátku
17. století.
Chebsko bylo na počátku 16. století ohrožováno loupeživým rytířem Jiřím Cedvicem, který přepadal
chebské měšťany, své šlechtické sousedy i jejich poddané. Zoufalí Chebané požádali Kryštofa z Týna coby
zkušeného diplomata o zprostředkování míru mezi nimi a Cedvicem. K jeho uzavření sice došlo, ale Jiří
Cedvic jej záhy opět porušil. Když se na podzim r. 1508 Kryštof chystal na cestu do Chebu, byl nedaleko
svého hradu přepaden Cedvicovým spojencem Enderlem z Bachu a odvlečen do vězení na hrad Küps blízko
Kronachu. Jedné noci však jeho dozorce špatně zavřel dveře cely, Kryštof proklouzl ven a několikrát jej
bodnul mečem, který měl dozorce u sebe. Ten však ještě stihnul vyvolat poplach, a tak Kryštofovi nezbývalo
než vyskočit z okna do příkopu. Byl prosinec a náš rytíř utíkal nocí neznámo kam, jsa oděný jen v košili
a pletenou čapku. Nakonec však jeho útěk dopadl dobře, neboť narazil na služebníky braniborského
markrabě Fridricha a bamberského biskupa Jiřího, kterým dříve sloužil. Ti jej vypravili na cestu domů
a poskytli mu peníze a ozbrojený doprovod.
Na podzim následujícího roku byl Cedvicův hrad Libá obležen a dobyt, leč Cedvicovi a Enderlemu
z Bachu sepodařilouprchnout. Kryštof zTýna se však tehdy již zaobíral jinými záležitostmi, neboť seúčastnil
jednání v Praze, jejichž cílem bylo obnovení lenního svazku 16 hornofalckých měst a hradů k zemím
Koruny české. Přestože byly tyto události ve výsledku spíše pouhou formalitou, jejich popis z pera Kryštofa
z Týna představuje náhled do honosného prostředí pražského dvora krále Vladislava Jagellonského,
který
bývá
co
se
míry
reprezentativnosti – a nutno
podotknout,
že
neprávem
– značně podceňován. Pro
samotného
Kryštofa
bylo
bezpochyby největším zážitkem
to, že jej samotný král Vladislav
pasoval na rytíře. Tím byl sice
již dříve, leč pouze ve smyslu
příslušníka rytířského stavu.
Poté se vrátil domů a věnoval se
hospodaření na svém panství,
neboť se již patrně cítil být
značně unaven a stár. Roku
1516 sepsal v samém závěru
svého života urbář svého
Terénní relikty tvrze v Týně - val, příkop a tvrzištní pahorek.
