14
SOKOLOVSKO
Epilog
V Praze se Jaroslavu Krátkému podařilo na základě potvrzení z Falknova získat policejní přihlášku, která
mu umožňoval pohyb poměstě, nicméně stálemusel být opatrný, stále hrozilo, že by jej mohl někdo poznat
a udat. Setkal se s matkou a díky ní se dočkal konce válku u známých v Horoměřicích, dnes součást Prahy.
Poválečný život byl těžký. Jaroslav začal pracovat jako úředník nemocenské pojišťovny, staral se o nemocné
rodiče. Dálkově vystudoval ekonomii, získal titul inženýr a věnoval se problematice místního rozvoje.
Tím, že přežil šoa, se začal aktivně angažovat v židovské obci a jako sionista byl i s rodinou v hledáčku
státní bezpečnosti. To už je ovšem jiná kapitola, jak nacistická perzekuce přešla v komunistickou, na kterou
v tomto příspěvku není, bohužel, místo.
V roce 1947 se oženil a s manželkou Irenou mají dvě děti a jsou spolu dodnes.
Místo závěru aneb O šťastných náhodách
K neobyčejnému příběhu Jaroslava Krause mne přivedla série náhod. Ta první byla, že jsem se dostal
k semináři o využití svědectví přeživších pamětníků, jenž loňského roku pořádala pražská pobočka
USC Shoah Foundation.
Tato organizace, nějaký čas neprávně nazývána Spilbergova nadace, vznikla v roce 1994 a na jejím
počátku opravdu figuruje jméno amerického režiséra Stevena Spilberga, který po zkušenostech
s natáčením filmu Schindlerův seznam inicioval vznik nadace Survivors of the Shoah, jež si dala za cíl
zaznamenat svědectví přeživších pamětníků holocaustu. V roce 2006 vzala nadaci pod svá křídla Univerzita
Jižní Kalifornie (odtud současný název) a organizace rozšířila svou činnost i o vzdělávací programy, přičemž
dále pokračuje v zaznamenávání svědectví o dalších genocidách, kupříkladu v bývalém Sovětském svazu,
Jugoslávii, Kambodži, či ve Rwandě. K problematice šoa se nachází v jejím archivu více než 50 000 svědectví
v mnoha jazycích, včetně češtiny. Pro případné zájemce je v České republice jediné přístupové místo, kde
je možno celá svědectví studovat,
a to se nachází v Praze v Centru
vizuální historie Malach, jež našlo
své útočiště v budově Matematicko-
fyzikální fakulty Univerzity Karlovy
na Malostranském náměstí v Praze.
Druhá náhoda chtěla, že první
svědectví, které jsem jako studijní
materiál měl zpracovávat, byla právě
výpověď pana Krause. Neobyčejně
zajímavý příběh, který se navíc přímo
dotýká našeho regionu, dal nakonec
vzniknout i tomuto příspěvku.
Ta poslední náhoda, nikoliv ovšem
co do významu, přinesla neobyčejně
zajímavé setkání a nezapomenutelný
zážitek. 14. srpna 2012 jsme
měli společnou večeři a besedu s panem Krausem a jeho manželkou Irenou. Dorazil neobyčejně vitální
devadesátiletý pán, doprovázení šarmantní dámou, a okamžitě svým vyprávěním zaujal celou společnost.
Když zjistil, že jsem ze Sokolova, začal vzpomínat na své válečné zážitky. Přičemž svolil, abych si jeho
vzpomínky natáčel, a trpělivě odpovídal na mé všetečné dotazy. Navíc mi daroval rukopis svých vzpomínek.
Vladimír Rozhon
Jaroslav a Irena Krausovi při besedě s účastníky semináře USC Shoah
Founadation 14. 8. 2012 (foto Ibra Ibrahimovic).
