Page 9 - Sokolovsko-2

Uměleckým klenotem kostela byl hlavní oltář Korunování Panny Marie , barokní mistrovské dílo z roku 1708, pocháze-jící z dílny chebského sochaře a řezbáře Johanna Karla Stil-pa (1668–1735). Jedná se o dynamickou, až téměř přebujelou kompozici s bohatou figurální výzdobou. Ústředním motivem je Korunování Panny Marie, jež je vsazeno do mračen, scéna je doplněna o četné postavy archandělů a andělů. Řezbář Stilp je také autorem několika dalších skulptur, které bývaly po stranách oltáře – jedná se například o Pannu Marii, Jana Křtitele, Jana Evangelistu, sv. Josefa, sv. Zachariáše a další. Teprve roku 1763 přibyl k hlavnímu oltáři tabernákl, který byl štafírován malířem Eliášem Dollhopfem z Horního Slavkova

U triumfálního oblouku stávaly postranní oltáře, a to Mari-ánský a Křížový. Jejich autorství není prozatím doložené, i když Gnirs také zde uvažuje o Stilpově dílně. Oba postranní barokní oltáře byly roku 1869 nahrazeny novými oltáři v klasicistním po-jetí (autorem Anton Hahn, truhlář z Nové Vsi), ale figurální barok-ní výzdoba byla převzata z původních oltářů.

Mobiliář kostela v Nové Vsi byl skutečně impozantní. Zajisté je třeba připomenout barokní kazatelnu z roku 1733, která byla

bohatě zdobena řezbářskými artefakty (postavy všech čtyř evangelistů), dále je nutno zmínit rokoko-vou křtitelnici z roku 1777, která byla kostelu darována jakožto dílo neznámého řezbáře (dominantní je zde figurální kompozice s Janem Křtitelem, kterak křtí v řece Jordán), a konečně další barokní sochy v nikách a na konzolách (například sv. Barbora, sv. Tomáš, sv. Apollonie a další), jejich tvůrce ale nemá-me prozatím doloženého. V literatuře je ještě zmiňován umělecky hodnotný barokní oltář sv. Jana Ne-pomuckého z roku 1733. Vzhledem k tématu tohoto textu nelze opomenout křížovou cestu a varhany z roku 1805 z dílny tachovského Vinzenze Gartnera.

Abychommohli na vlastní oči vidět některé z těchto uměleckých artefaktů, musíme se vydat do dvou koste-lů. Nejprve do Václavic, malé obce na Benešovsku, jejíž obyvatelé se museli vystěhovat do 1. dubna 1943. Zde v kostele sv. Václava nalezneme hned několik „překvapení“ – předně se jedná o křížovou cestu, standardní plát-na pravděpodobně z 19. století, uchycená ve vyřezávaných rámech. Z Nové Vsi pocházejí také výše zmiňované

varhany, dva zvony (z let 1738 a 1805, jak doklá-dají nápisy) a stejný původ mají rovněž některé sochy, jejichž konkretizace je ale komplikovaná. Dle tamního, dnes již nežijícího faráře Dalibora Lounka, který vedl kroniku, se mělo jednat na-příklad o sv. Šimona, sv. Antonína a sv. Floriá-na. Bohužel, kostel byl po roce 1989 několikrát vykraden; po prvním vloupání, kdy zmizely některé sochy, nechal farář několik nejcenněj-ších barokních skulptur převézt do centrálního depozitáře pražského arcibiskupství, další so-chy (například sv. Vít, sv. Norbert a sv. Vojtěch) zmizely při poslední krádeži (determinace soch bude ještě předmětem studia). Kronika rovněž