Page 8 - Sokolovsko-2

la při požáru města roku 1848). Dle plánů stejného stavitele a po urči-tých diskusích o další architektonic-ké koncepci kostela byla roku 1777 přistavěna masivní hranolovitá věž se zaoblenými rohy a cibulovou věží, která se odvážně a netypicky napojila na apsidu (do přízemí věže byla situovaná také sakristie). Omo-biliáři jednolodního kostela máme celkem plastickou představu díky Antonu Gnirsovi, který ale součas-ně zmiňuje, že z důvodů finančních bylo třeba se vzdát bohatších zdob-ných prvků a cennějšího vybavení. Hlavní oltář, celkem vysoká ba-rokní portálová stavba se zdobe-ným retabulem, byl ze dřeva a až

do roku 1834 nebyl vůbec štafírován. Sloupovou architekturu po stranách doplňovaly dřevěné plastiky, prozatím nedeterminované. Oltářní obraz s archandělem Michaelem představuje drakobijce se vše-mi jeho charakteristickými atributy – nutno dodat, že autor umělecky nevýrazného plátna není znám a že obraz bude ještě podroben důkladnému studiu. V obou rozích před triumfálním obloukem stály menší oltáře postranní, které zdobily vzácné řezbářské práce z druhé poloviny 17. století. Oltář vlevo byl zasvěcen Janu Křtiteli, oltáři vpravo dominovala mnohofigurální kompozice s motivem Ukřižování s postavami Panny Marie, Maří Magdaleny a Jana Evangelisty. Z uměleckého hlediska byly v kostele ještě zajímavé barokní kazatelna s vyřezávanými reliéfy, dále cínové oltářní svícny z 18. století a koneč-ně křtitelnice, hodnotná cínařská práce, o níž Gnirs uvažuje, že pocházela z původního kostela a že je pravděpodobně z německého Norimberka (odtud byli majitelé některých dolů v regionu).

Z kostela v Čisté byl hlavní oltář převezen do kaple sv. Anny zámku v Osečanech na Sedlčansku (obec Osečany náležela v roce 1943 do 4. etapy vysídlování). Interiér této barokní kaple z roku 1733 za války velice utrpěl a rovněž mobiliář byl těžce poškozen. Oltář z Čisté tak nahradil původní hlavní oltář (viz ba-revná reprodukce na 2. straně obálky). Kaple je již delší dobu veřejnosti nepřístupná a stav zámku a kaple vyžaduje radikální rekonstrukci (navíc zde existují komplikované majetkové vztahy více majitelů). Farní kostel Nejsvětější Trojice aKorunování Panny Marie v Nové Vsi měl z hlediska inventáře obdob-né osudy jako kostel v Čisté, na rozdíl od něho ale dodnes stojí, byť v žalostném stavu (po určitou dobu plnil dokonce degradující funkci „kulturního domu“). Stavební vývoj svatostánku byl následující – v letech 1700–1707 byla postavena barokní kaple Nejsvětější Trojice, jež v letech 1732–1735 prodělala přestavbu na hlavní loď s trojbokým presbytářem a s věží (v Sommerově topografii jsou u původní kaple uváděna data 1702–1709, v Schallerově topografii je výstavba lodě s věží kladena do roku 1737). Věž však byla brzy v natolik havarijním stavu, že byla roku 1760 stržena a v letech 1764–1771 vznikla před západním průčelím současná hranolovitá věž s typickým barokním cibulovým zakončením. Plány pro přestavbu vypracoval a stavbu realizoval zednický mistr Franz Pöpperl z Louky (v regionu působilo více stavitelů téhož či ob-dobného jména a všichni pocházeli z oblasti Pramenů, Nové Vsi, Louky nebo Bečova). Zajímavostí určitě je, že strop kostela byl plochý a zdobený dřevěnými kazetami s malovaným dekorem z 18. století. Část této kazetové výzdoby je deponována na hradě v Lokti.