Page 7 - Sokolovsko-2

Sokolovsko, Benešovsko, Neveklovsko, Sedlčansko – čtyři regiony, jež spojuje nejen existence vojen-ského výcvikového prostoru, ale také, a to bohužel, všeobecná destrukce kulturních památek. Zatímco v Sudetech zůstala po většině kostelů pouze sporá obrazová dokumentace, kostely v dalších výše zmíně-ných regionech jsou více či méně chloubou své oblasti. Paradoxně k tomu určitým dílem přispívají i umě-lecké artefakty, jež pocházejí z „našich“ kostelů a jež byly více než šedesát let považovány za ztracené. O vojenském prostoru ve Slavkovském lese máme dnes celkem zevrubné informace, a to zásluhou publikace Rudolfa Tomíčka Historie Vojenského újezdu Prameny (2006). O zřízení několika vojenských výcvikových prostorů, včetně toho ve Slavkovském lese, bylo rozhodnuto na jednání vlády 17. května 1946. Následovalo předběžné vytyčení hranic prostoru a dne 18. října 1949 se vláda usnesla, že se tento vojenský újezd, který byl již v provozu od května 1947, bude jmenovat Prameny. Jen pro základní předsta-vu – v prvotních představách se mělo jednat o území o rozloze 316 km 2 , kde dle sčítání obyvatelstva žilo v roce 1930 přes 19 000 obyvatel. Přestože historie vojenského prostoru netrvala dlouho (o jeho zrušení bylo rozhodnuto v červnu 1954), byly škody na kulturním dědictví již nevratné.

Přesuňme se nyní v čase o několik let zpět a namapě naší republiky o přibližně 200kmna východ. Po vzni-ku Protektorátu v březnu 1939 došla okupační vojska v srpnu 1940 k závěru, že stávající vojenská cvičiště (na-příklad Brdy, Milovice) jsou již nedostačující a že je třeba vytvořit nová. Jako první byl vybrán prostor, který se rozprostíral na jih od Prahy a jehož následnou germanizací mělo vzniknout německé území uprostřed souvislého českého osídlení. Koncem roku 1941 byly vymezeny hranice a hned v následujících měsících se započalo s vysídlováním. V letech 1942–1944 tak bylo z Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska vysídleno v pěti etapách téměř 30 000 lidí a tímto násilným odsunem českého obyvatelstva bylo dotčeno na 70 obcí a 180 osad. Vzniklo tak vojenské cvičiště Zbraní SS Benešov (původně SS-Truppenübungsplatz Beneschau, následně přejmenované na SS-Truppenübungsplatz Böhmen), které mělo rozlohu 441 km 2 (číselné údaje se v literatuře nepatrně liší). Po skončení druhé světové války našli původní obyvatelé většinu domů zdevas-tovaných, silně poškozeny byly i kostely a interiérové vybavení bylo často rozkradeno.

Dnes již pravděpodobně nezjistíme, kdo jako první přišel s myšlenkou dovybavit kostely ve středu Čech mobiliářem z kostelů z našeho pohraničí (legislativně se samozřejmě jednalo o majetek katolic-ké církve), v každém ohledu ale bylo zachráněno několik výrazných uměleckých artefaktů. Podívejme se nyní na některé „objevené poklady“, které po staletí náležely „našim“ sakrálním stavbám. V obci Čistá, která byla definitivně vymazána z reálného světa při natáčení armádního instruktážní-ho filmu Boj o osadu (s největší pravděpodobností na přelomu let 1947–1948), stál na západní straně náměstí barokní kostel sv. Archanděla Michaela , který byl postaven v letech 1774–1775 na místě starší sakrální stavby. Ta byla zcela zničena při velkém požáru roku 1772, kdy shořelo nejen vybavení kostela, ale také téměř veškerá dokumentace. Stavbou nového svatostánku byl pověřen Wenzel Hausmann , stavitel z Teplé. Na Sokolovsku byl činný například ještě v Krásnu, kde roku 1782 vybudoval barokní faru (shoře-