Page 42 - Sokolovsko-2

za přítomnosti médií se čert s Mikulášem odsud, dle lidové tradice, znovu vydali roznášet dary dětem až po 500 letech. Mezi znovuob-jevenými zdmi tak v roce 2005 velmistr řádu křížovníků znovuoživil starobylou krajovou tradiční legendu. Noviny z toho dne vyšly pod názvem: “Kam chodí sudetský Mikuláš“.

České děti navštěvuje svatý Mikuláš se svou družinou v předvečer jeho svátku každý rok 5. prosince už od 14. století a obdarovává je dle zásluh dárky. V předvánočním čase se již od svátku svatého Ondřeje (30. listopad) dělal co největší rámus (střílelo se z pistolí a pušek, vy-hazovaly se z oken staré hrnce, práskalo se bičem aj.), aby se odradily zlé síly (zvláštní obavy panovaly z čarodějnic kazícím kravám mléko), které jako předzvěst zimy opouštěly své skrýše a škodily lidem. A hla-sité práskání pasteveckých bičů ohlašovalo i příchod Mikulášův něko-lik dní předem a čím více se blížil, tím více bylo hlasitější. Mládež se scházela v místech, kde se měl Mikuláš spustit z nebe po zlaté nebo červené pentli, a když se koncem listopadu ukázalo rudé nebe, říkalo se, že Mikuláš už peče pro děti dobroty a andělé mu přikládají do pece.Původní oslava svátku svaté-ho Mikuláše se změnila a samozřejmě vypadala jinak, kdy dříve měla podobu rozpustilých průvodů četných a různorodých maškar (dnes dochováno snad už jen na Valašsku), v mnohém shodných nebo podobných s maskami masopustními (laufři neboli skakúni, smrtičky, jezdci, Turci, žid, cikánka, klibna-klapačka, františkán, ras, kominík, dáma v klobouku s peřím, mouřenín, kvašáci, mastičkář, medvědi aj.) Ve středověku se pořádaly velkolepé a nevázané průvody žáků a učitelů, které představovaly biskupa a jeho družinu. Proti hlučnému slavení však vystupovali mnozí mravokárci a hlavně církev, a tak ho v roce 1499 rektoři pražské univerzity zapověděli. V latinské zprávě Aubana Bohema, ve spisu obyčeje, zvyklosti všech národův vydaného roku 1579 se můžeme dočíst: „Na den sv. Mikuláše mládenečkové, kteříž pro učení do škol chodí, mezi sebou tři vyvolují jednoho, kterýžby biskupem, a dva kteřížby kaplané byli.Ten toho dne ode všeho houfu žákovstva do kostela slavně uveden jsa, při službě Boží v koruně biskupské na vyš-ším místě sedí, kterážto služebnost když se dokoná, s vybranými k tomu duom od domu chodí a zpívajíc, peníze shromažďuje“. Sestava průvodů a masek byla a je proměnlivá i regionálně.

Dodnes jsou obchůzky spojené s velkým rámusem a hlukem (práskání bičů a tatarů, řetězy, zvonce), aby svatý prý „někde neuvíz“ a mohl dorazit se svými dárky i bujarým veselím, což ale především zahánělo zlé síly. Po staletí lidé věřili, že Mikuláš (Mikoláš, sv. Mikolášek, svatóšek, svatý aj.), se spouští z nebe na zemi po svatve-čeru, když se setmí, po zlatém laně nebo na pantlách, jinde z nebe na věž, v Hrabyni „po zlatej loně na vežu a jede potom na bilym šimlu do Bilovca na jarmark, naku-povat pro děti“ a u nás v západních Čechách že přebývá v bájné hoře Krudum, odkud i vychází.

Nejzachovaleji se u nás v republice tradice mikuláš-ských obchůzek, včetně některých postav Mikulášovy družiny stále udržují na Valašsku (zejména region Hor-nolidečsko) se zdejšími a pověstnými ´létajícími´ čerty.