Page 4 - Sokolovsko-2

Václav Kotěšovec se narodil 29. ledna 1933 v obci jménem Dožice, která leží v podbrdské oblasti v okrese Plzeň-jih. Ro-dina se však záhy přestěhovala do Vrčeně u Nepomuku, kde Václav Kotěšovec prožil dětství a mládí. V Nepomuku absol-voval měšťanku a po válce byl přijat na reálné gymnázium v Plzni, odkud přešel na nově zřízené pedagogické gymnázi-um v tomtéž městě.

Po jeho absolvování byl roku 1952 poslán na umístěnku do pohraničí, na Sokolovsko. Čili do oblasti, která se ještě vzpamatovávalo z vysídlení většiny německých starousedlíků a která také zažívala likvidaci řady obcí v důsledku zřizování pohraničního pásma, vojenských újezdů či prudce se rozvíje-jící těžby uhlí.

V kraji, kde byla tak zásadním způsobem narušena kontinu-ita vývoje a kde skoro úplně zmizela historická paměť, začal Václav Kotěšovec nejdříve učit v Oloví, kde do třídy o 45 žá-cích docházely nejen české děti, ale i děti reemigrantů z Ma-ďarska či Jugoslávie a také německé děti, jejichž rodiče nebyli

vysídleni. Dvacetiletý Václav Kotěšovec vzpomínal, že když přišel do bývalé hornické obce, které tehdy již dominovala sklárna, tak byl dočasně ubytován v jakémsi „kamrlíku“ u bývalého starosty a z okna měl výhled přímo na hřbitov. V Oloví, kde strávil první dva roky své pedagogické dráhy, se stal i členem obecního zastupitelstva a radním pro školství.

Následovala základní vojenská služba, kterou Václav Kotěšovec absolvoval u průzkumníků v Kos-telci nad Orlicí a Rychnově nad Kněžnou. Po jejím skončení nastoupil na nově zřízenou osmiletou základní školu v Kraslicích, která se stala jeho srdeční záležitostí a jejíž značné proměny v druhé polo-vině 20. století se stal očitým svědkem. V městě známém výrobou hudebních nástrojů se nevěnoval jen učitelské profesi, ale vedl i turistický a pionýrský oddíl.

Mezi tím si ještě doplnil vzdělání na pedagogickém institutu v Karlových Varech (1960–1963) a byl tak aprobovaným učitelem dějepisu, výtvarné výchovy a českého jazyka.

Roku 1975 byl donucen z politických důvodů k odchodu na školu do Rotavy, kde působil dalších deset let. Když však Kraslice nutně potřebovaly kronikáře a nabídly mu toto funkci, tak ji s podmínkou svého návratu do města přijal. V Kraslicích působil také po pádu komunistické totality určité období na radnici jako člen zastupitelstva, městské rady a místostarosta. Podílel se i na oživení místního skautského hnutí a byl aktivním členem Klubu přátel Okresního muzea v Sokolově. Později se začal angažovat také ve Spolku přátel města Kraslic a v Klubu pro českou heraldiku, která je jeho velkou vášní.