Page 39 - Sokolovsko-2

dalšími níže uvedenými lišejníky jde o druh, který je tolerantní ke zvýšenému obsahu toxických kovů v kamenech. S ohledem na skutečnost, že byl v Česku objeven nedávno, nemá ani české druhové jméno. Tento mapovník upoutá pozornost svou jasně žlutou barvou a (pod lupou) vypouklou stél-kou, která obvykle na vrcholcích nemá kůru hladkou, ale „pomoučněnou“ (moučnatě sorediózní ). Nápadným specialistou na větších kamenech je také šálečka rezavá (Lecidea silacea). Už jméno napo-vídá, že je to lišejník s rezavou, až rezavě hnědou stélkou a černými vnořenými plodnicemi. Přestože jde opět o lišejník vázaný na horniny s vyšším obsahem kovů, a tudíž lišejník vzácných stanovišť, obecně je častější než výše uvedený mapovník. Další lišejníky specializované na kovonosné horniny jsou pro necvičené oko velmi nenápadné. Na tisoveckých haldách je nejhojnějším z nich misnička nazlátlá (Lecanora subaurea) vytvářející řidší žlutozelené povlaky na kamenech (pod lupou drobné lupínkové stélky a okrouhlé plodničky se žlutozeleným okrajem). Vzácnější jsou podobné, ale sivé lišejníky - misnička korálonosná (Lecanora soralifera) a m. Handelova (L. handelii). Na haldách může-me najít také vzácnější drobnovýtrusku nápadnou (Acarospora rugulosa) a drobnovýtrusku rezavou (A. sinopica).

Výčet lišejníků není zdaleka úplný, ale doufejme, že inspirativní: až při vycházce na Tisovec, zna-veni sluncem a zahřáti výstupem zalehnete na zem, můžete se zároveň podívat, co vám roste pod nohama.

Mezi památnými a významnými stromy mají zvláštní postavení stromy jehličnaté. Až na výjimku, kterou je tis, jsou chráněny zřídka, přesto, či právě proto, že jsou v přírodě časté. Pro většinu z nás je typickým pa-mátným stromem lípa a dub, zatímco smrk, jedle, borovice nebo modřín jsou považovány za lesní stromy určené k těžbě, navíc vzhledově fádní. A pokud je už některý z jehličnanů vyhlášen památným stromem, je to zpravidla exotický jinan dvoulaločný. Také na Sokolovsku je chráněno několik nepůvodních, pro okrasu pěstovaných jehličnatých stromů. V Kraslicích stojí na zahradě mateřské školy v ulici Lipová cesta chráněná severoamerická borovice vejmutovka a před Penny marketem v jižní části Kraslic roste dominantní boro-vice rumelská, jediný památný strom tohoto druhu v České republice. V Kostelní Bříze uschnul v roce 1980 severoamerický sekvojovec obrovský, miniatura mamutího stromu a do té doby jeden z mála chráněných sekvojovců u nás. Jeho mrtvý a břečťanem opletený kmen dodnes spatříme na kraji revitalizovaného zá-meckého parku. Ale vraťme se k oněm zdánlivě fádním jehličnanům a zastavme se u modřínu opadavého. Tento strom také není v Čechách původní. Jedinou oblastí, kde v naší republice v minulosti rostl jako domácí dřevina, je východní podhůří Hrubého Jeseníku. Přestože se v našich lesích, parcích a alejích dnes vysky-tují jen pěstované produkční kultivary, je obecně považován za „náš“ strom. A Sokolovsko se může pyšnit opravdu krásnými zástupci modřínu, jakmezi chráněnými stromy, takmezi stromy významnými. Nejvíce jich nalezneme v Krušných horách, přestože ani Slavkovský les není na velké modříny skoupý – mohutné stromy rostou například u Kostelní Břízy, Arnoltova a zaniklé Krásné Lípy. Těžištěm výskytu největších modřínů je však v západním Krušnohoří na Jindřichovicku a Kraslicku, v optimálních polohách 600–750m n. m.