Page 38 - Sokolovsko-2

a po vyhlášení náboženského ediktu císaře Ferdinanda II., kdy velká část protestantského obyvatelstva emigrovala, těžba skomírala. Ke znovuobnovení důlních prací došlo až od počátku 18. století za správy hraběte J. Nostice. Mezi roky 1899–1907 těžila na ložisku společnost Klingenthal-Graslitzer Kumperberg-baugewerkschaft zu Klingenthal a po průzkumech v letech 1950–1957 byly doly otevřeny naposledy. Od roku 1959 se rudnina odvážela ke zpracování do úpravny v Krásně u Horního Slavkova.

Z dob staré těžby je na úbočí Tisovce stále vi-dět několik štol nebo jejich propadů, ale zejména rozlehlé území odvalů. Rudné haldy jsou rozpro-střeny na západním až jižním úbočí Tisovce v nad-mořské výšce 650 až 770 metrů v ploše asi 800 krát 600 metrů. Staly se krajinářskou a přírodovědnou jedinečností území. Bylinné patro výjimečné není – najdeme zde rostliny obvyklé i v okolí. Na toxické „kovové“ půdě vytěžené z nitra země na povrch se ale začalo dařit odolným pionýrským a nenároč-ným rostlinám. Volné plochy z části zarostly říd-kými porosty vřesu, v němž se daří také zemním

(terestrickým) lišejníkům. Můžeme zde najít ve větší míře několik druhů dutohlávek – větvených i ne-větvených lišejníků s dutou stélkou. Na první pohled určitě zaujmou porosty dutohlávky hvězdovité (Cladonia uncialis) s řídkými větvenými zašpičatělými stélkami. Stromečkovitě větvená dutohlávka lesní (Cladonia arbuscula) patří mezi všeobecně nejznámějšími lišejníky, stejně jako lupenitá puklé-řka islandská (Cestraria islandica). Častá je na vřesovištích také dutohlávka štíhlá (Cladonia gracilis), málo větvený lišejník s rozpraskaným „hadím“ povrchem stélky. Pokud nás zaujmou jasně červené plodničky některých lišejníků, nejspíše jsme narazili na dutohlávku vyzáblou (Cladonia macilenta) nebo červcovitou (C. coccifera). Na další lišejníky vřesovišť je ale potřeba vyzbrojit se lupou, aby se člověk mohl kochat jejich krásou. Čím silnější, tím lepší, botanici si s sebou do terénu nosí optiku zvětšující alespoň desetinásobně. Pokud se s touto pomůckou podíváme na sivé povlaky lišejníků s drobnými, asi milimetrovými hnědými nebo o něco většími růžovými tečkami, zjistíme, že tečky jsou drobné plodnice hub. Patří lišejníkům malohubce plšivkové (Baeomyces rufus) a m. růžové (Di-

baeis baeomyces). Světle šedé až bílé povlaky lišejníku se zřetelnými bradavčitými útvary se zahnědlými konci je pupenec bradavičnatý (Pycnothelia papillaria), patřící mezi vzácnější druhy typických vřesovišť. Mezi vzácné druhy vřesovišť patří také několik druhů pevnokmín-ků (rod Stereocaulon), drobných sivých křovíč-katých lišejníků.

Opravdové specialisty ovšem najdeme na hrubšímmateriálu. Jedná se o saxikolní, tedy na kamenech rostoucí lišejníky. V roce 2002 byl na haldách zaznamenán při exkurzi lišejníkářů zatím jediný nález mapovníku Rhizocarpon ri-descens v České republice. Spolu s některými