Page 34 - Sokolovsko-2

Třídírna byla v provozu až do uzavření dolu Jiří v Lomnici v roce 1968. Následně zřídil důl Marie spojova-cí chodbu a dopravoval vytěžené uhlí do zásobníku a stejným způsobem využíval třídírnu Jiří až do uza-vření dolu Marie v Královském Poříčí v roce 1991. Lanovka do chemických závodů byla zrušena v roce 1968 a továrna odebírala nadále uhlí z lomu Družba v Novém Sedle, které dovážela po železnici. K postupné demolici třídírny došlo od roku 1993. Ve dnech 14.11. 1995 – 14.1. 1996 proběhla likvidace šikmé jámy na základě povolení OBÚ Sokolov, č.j. 143/469/92 ze dne 4.2. 1992.

Tak zmizela třídírna, která tvořila v letech 1918 až 1993 nedílnou součást Sokolova. Dnes je zde čerpací stanice pohonných hmot.

V předchozích částech seriálu o sokolovských úzkorozchodkách jsme se seznámili s jejich velkou roz-manitostí i významem pro průmyslové využití potenciálu kraje, především při těžbě surovin. Význam kolejové dopravy na úzkém rozchodu se promítnul i do plánů sokolovského muzea, které se po zasta-vení těžby na dole Stannum v Krásně rozhodlo vybudovat expozici hornického muzea v prostorách jámy Vilém v Krásně.

Důl Vilém byl otevřen během 1. světové války a těžila se v něm cínová ruda. Cín patřil vždy mezi strategické komodity a byl nezbytný pro průmyslovou výrobu. Po skončení války ovšem spotřeba cínu poklesla a bylo ho možné levně dovážet ze zámoří. Proto byla těžba v roce 1921 ukončena a důl pro ne-rentabilitu uzavřen. Znovu otevřen byl za druhé světové války, kdy se aktivovaly všechny vnitřní zdroje Německé říše. Provozovala ho společnost Egerländer Erzbergbaugesellschaft m. b. H. Po válce byl uza-vřen a zakonzervován. Dalšího využití se dočkal v roce 1955, kdy byl z důvodu embarga velký nedosta-tek surovin a bylo proto nutné využít všechny dostupné zásoby. Při té příležitosti důl dostal nové jméno Julius Ďuriš, po tehdejším ministru financí. Protože starý důl brzy provozně nedostačoval, byla v roce 1971 těžba převedena na nově otevřenou moderní jámu Huber. To již celý závod nesl jméno Stannum. V roce 1991 došlo k definitivnímu ukončení těžby a díky velkému pochopení tehdejšího generálního ředitele Rudných dolů Příbram Ing. Kolomana Iványiho byl areál dolu Vilém předán sokolovskému mu-zeu pro vybudování hornického muzea.

První část hornického muzea byla slavnostně otevřena 5. září 1998, kdy byla zpřístupněna expozice ve staré třídírně cínových rud. Hlavním exponátem byl těžní parní stroj z roku 1897, převezený z dolu Marie v Královském Poříčí. Od počátku muzea se uvažovalo o vybudování předváděcí úzkorozchodné dráhy na rozchodu 600mm, na které by se mohli návštěvníci muzea osobně přesvědčit, jak vypadala důlní doprava na vzdálená pracoviště hlubinných dolů. Zároveň by to byla i atrakce, která by přivedla do muzea další návštěvníky.

Bohužel již nebylo možno získat potřebné kolejové mechanismy a vozíky ze zrušeného dolu Stan-num, protože byly velmi iniciativně po zastavení provozu rozřezány do šrotu. Pomohlo však, že v de-vadesátých letech byla rušena řada hlubinných důlních provozů, nebo byl silně redukován jejich pro-voz. Ředitel muzea Ing. Pavel Beran využil svých kontaktů a podařilo se mu potřebná vozidla, typická pro hlubinné doly, získat. Z Rudných dolů Jeseník byly v roce 2000 dovezeny dvě motorové lokomo-tivy BND 30, dva osobní vagony pro mužstvo DM 12 a několik jednotných důlních vozů JDV. Vše již zrušené a určené do šrotu. Další, velmi kvalitní kolekce vozů na rozchodu 450mm, došla do Krásna