Page 26 - Sokolovsko-2

Ani dnes ale nedokážeme spolehlivě určit všech devět postižených židov-ských majetků, o nichž se zmiňují do-bové reálie jen velice všeobecně. O ale-spoň částečnou identifikaci se nesměle pokusil až snad tento retrospektivní pří-spěvek. Také však s pokračujícími otaz-níky. A ještě něco velmi podstatného je třeba předložit k úvaze. Zda totiž ono drancování probíhalo toliko výhradně na území Sokolova, jak se všeobecně traduje. Tato pochybnost totiž pochá-zí od okamžiku, kdy se mi do ruky do-stala stará německá kronika nedaleké Lomnice (Lanz). A tady jsem se dočetla velice zajímavé svědectví, a sice, že po-dobný exces prožila právě 6. 11. 1918 i tato obec. Tehdy se podle existující-ho zápisu zástupy hladových lidí vrhly

na jediný zdejší židovský obchod, který byl rovněž vypleněn. Tím obchodem byl koloniál rodiny Pfeffero-vých. Lze dodat, že jejich předci pocházeli z Krásné Lípy a do Lomnice přišli v době, kdy se rozpadala krás-nolipská židovská komunita a tamější souvěrci hledali nové uplatnění. Našly jej tu sice původně židovské rodiny tři, ale v listopadu 1918 tady žili již jen zmínění Pfefferovi. Traduje se, že k rabujícímu davu se tehdy prý přidali i zajatci z nedalekého lágru v Jindřichovicích. Nicméně o tehdejším drancování v Lomnici se prakticky jinak neví. Zda prožitý otřes z listopadového řádění byl pravou příčinou toho, že Pfefferovi záhy obec opustili, či k tomu měli ještě jiný důvod, to si historie ponechává pro sebe. Může pouze potvrdit, že rovněž celá rodina Siegfrieda Pfeffera, i se dvěma dcerami, která do záboru sudetského pohraničí rovněž bydlela v Sokolově, patřila k obětem holocaustu a zahynula v říjnu 1944 v Osvětimi. Takže po dlouhých letech přes veškerou snahu dokážeme doložit toliko šest živností a jmenovitě několik osob, kterých se „Plünderung“ zcela jistě týkal. Nicméně se potvrzuje, že o rabování nelze pochybovat a probíhalo patrně ve značně bezohledné podobě. Zúčastnění lidé se pak z obav před domovními prohlídkami ukořistěných věcí zbavovali. Řada rabujících byla v důsledku prokázané účasti zatčena a internována v bývalé radnici na Starém náměstí, kde bylo tehdy vězení. A mezi nimi prý byl (podle tvrzení Jiřího Johna) také svatavský autor dobových kreseb J. Smrčka. Při vyšetřování též vyšlo najevo, že někteří rabující se dopouštěli na ži-dovských majitelích i fyzického násilí……

Co říci závěrem ? Každopádně se potvrdila doposud málo známá skutečnost z podzimu 1918. Že totiž podobné protižidovské excesy, které byly dost častým jevem bezprostředně po ukončení první světové války na území nově vzniklé republiky, se nevyhnuly ani našemu severozápadnímu pohraničí. Židovských živností a domů tu tehdy byla celá řada. Nelze ani vyloučit, že případů jejich drancování mohlo být ještě více. I mimo Sokolov. Podobně jako tomu bylo právě třeba v Lomnici. Jen se o nich nedochovalo žádné svědectví. Jistě, je to pouhá hypotéza. Myslím však, že není úplně nereálná.