Page 25 - Sokolovsko-2

Ti společně vybudovali v přízemí a v patře obchodní prostory, a ty, jak barvitě líčí pamětník, byly při Plünde-rungu důkladně zdevastovány. V průběhu drancování byl však David Kohn již prokazatelně mrtev, zemřel totiž před první světovou válkou. Jmenovitá zmínka „o Židu Kohnovi“ se tedy nejspíš týká syna Ignáce. I tato rodina však počátkem dvacátých let město opustila. Po válce se zde nacházel obchod s textilem, posléze byla budova adaptována na Dům sportu a hraček a v roce 1985 v sou-vislosti s výstavbou penzionu pro důchodce došlo k její úplné likvidaci.

Mezi další přímé potomky Davida Kohna patřil také syn Heinrich, který vlastnil již neexistující obchod v blíz-ké Mírové ulici (Heidlergasse), a dcera Ida. Ta se provdala za Adolfa Hermanna, dědice jednoho z nejstarších ži-dovských obchodů ve městě, který se nacházel na Sta-rém náměstí v čp. 22. Jde o objekt, ve kterém je dnes v přízemí prodejna s dětským zbožím. Stejně tak mezi zavedené židovské obchody v lokalitě Starého náměstí patřil dům čp. 31, (kde je dnes cukrárna), jehož majite-

lem byla již od 60. let 19. století rodina Heinricha Blocha. A v době zmíněné listopadové události zde s bratrem Ottou provozovala dámskou konfekci jejich nikdy neprovdaná dcera Anna Blochová. Zatím se však nepodařilo doložit, zda i tyto objekty rabování rovněž zasáhlo. Je to však možné, nacházely se to-tiž v blízkém okolí prokazatelně postižených domů Hellerových a Kohnových. A jak uvádí výše uvedený pamětník, napadány byly především obchody, kudy procházel rabující dav. Až teprve před deseti lety se podařilo získat důkazy o dalších dvou židovských živnostnících, kterých se tato událost také určitě dotkla. Vycházím z písemného sdělení potomků, že se rabování vztahovalo také k domu Theodora Steinigera. Ten vlastnil na Starém náměstí objekt čp. 141, ve kterém kromě velkého zařízeného bytu měl v přízemí velkoobchod s papírenským sortimentem Podle dalšího svědectví příbuzných prý tady později zavedl i první českou loterii. Šlo o potomka rozvětvené, původně kamenické rodiny, který se narodil roku 1871 v Sokolově. Dům, který byl v osudném listopadu 1918 v jeho vlastnictví, koupil již před první světovou válkou od rodiny Kremlingovy s manželkou Marií, rozenou Ledererovou, v době, když už měli tři děti. Jak u nich tehdy „Plünderung“ konkrétně probíhal, blíže komentováno není. Cenná je tato informace ovšem tím, že máme potvrzena další jména tehdejších přímých postižených. Dodejme pro úplnost, že staří man-želé Teodor a Marie Steinigerovi byli donuceni v době sílících antisemitických útoků také dům i město opustit. A v říjnu 1942 byli z ghetta deportováni do plynové komory v Treblince.

Poměrně kusá zůstává zmínka v nedávno objevené korespondenci, že dalším vyrabovaným byl také židovský živnostník Theodor Hönig. Víme jistě, že ten pocházel původně z Kostelní Břízy, kde se narodil 14. 1. 1886 v početné rodině, a jednalo se o zdatného i poměrně známého obchodníka. Začínal v rodin-ném koloniálu na území Sokolova, který se nacházel od počátku dvacátého století v ulici Gorkého č. 4 (Mauerteichu) v blízkosti bývalé synagogy. Nicméně později si zřídil výrobnu a prodejnu nápojů na Lo-ketské ulici (Elbogenerstrasse). Takže v tomto případě zůstává poněkud nejasné, která z těchto živností byla místem tehdejšího devastování. Reálnější se však zdá být onen koloniál, který byl blíže centru města, a rovněž některé zmínky naznačují, že druhý obchod vznikl až v době pozdější. Každopádně toto Hönig-ovo jméno jednoznačně v souvislosti s rabováním uvádějí židovští pamětnici, což je třeba brát v úvahu.