Page 19 - Sokolovsko-2

hvězda, horníci hlubinného dolu Marie Majerové v Královském Pořičí odeslali prohlášení o jejich víře v demokratizační proces a uznávání ČSSR.

Téhož dne XIV. (mimořádný) sjezd KSČ, tzv. Vysočanský, odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy. Spěšně na něj odjeli i delegáti ze Sokolovska (v únoru příštího roku byl však tento sjezd prohlášen za neplatný).

Následující den vydalo předsednictvo OV KSČ další stanovisko, že mělo v plánu řídit se jen pokyny nového ÚV KSČ, a znovu byl požadován odchod okupačních vojsk.

Po návratu delegátů z Prahy byl znám nový člen ÚV KSČ, jímž se stal Jan Jelínek z Habartova. Ná-sledovaly další akce na podporu demokratizace a reformního procesu – například okresní odborová rada v Sokolově zorganizovala podpisovou akci se stanoviskem OV KSČ: „Obsazení naší vlasti nemá obdoby. Vytrvejte v odporu!“ Předsednictvo OV KSČ také zaslalo telegram prezidentu republiky Lud-víkovi Svobodovi: „Souhlasíme, že bude zahájeno jednání s představiteli SSSR.“ Do německého města Klingentalu odjel kurýr s dopisem OV KSČ: „Protestujeme proti pobytu vašich vojsk na našem území“. Podobný obsah měl i dopis, který byl poslán i německému městu Haldensleben a francouzskému městu Vaziers, což byla družební města Sokolova.

V poledne 22. srpna proběhla po celém území státu hodinová stávka. Začaly se ozývat tovární sirény i zvony, houkající auta projížděla ulicemi. Nejinak tomu bylo i na Sokolovsku. Na sokolovském Starém náměstí se sešlo na 2 000 lidí a průběh stávky byl až na jednu výjimku poklidný. Tou výjimkou byla skupina rozčílených lidí, která strhla na náměstí Jana Švermy pomník Bojovníka od Sokolova, symbolizujícího naše město a boj za naši svobodu. Již podruhé byl nešťastný československý voják spojen s totalitním systémem a stal se tak symbolem a cílem vybití vzteku a frustrace jednotlivců či davu z neradostné politické situace (poprvé se tak stalo v březnu 1954, kde jej poškodil čin dvojice sokolovských horníků – více viz článek V. Bružeňáka v tomto čísle.)

V pozdně večerních hodinách byla dlažba náměstí Budovatelů popsána protisovětskými hesly. Celou noc se po ulicích přemísťovaly skupinky mladých lidí, kteří odstraňovali směrovky, jména ulic i čísla domů, aby tak ztížili okupačním vojskům orientaci.

Byla sobota půl páté ráno 24. srpna a většinu sokolovských obyvatel probudil hlasatel městského rozhlasu po drátě, který četl telegram prezidentu republiky: „Drahý pane prezidente. V Sokolově už svítá. My ale nespíme a myslíme na Vás. Jsme jednotni a pevni. Prosíme Vás: Vytrvejte. Naléhejte, aby se jednání

neprotahovala-Brzy se zdráv vraťte a promluvte k těm, kteří Vás mají rádi. Vaši věrní Sokolovští.“ 24. srpna se také konala po celé republice generální stávka. Na okre-se pracovaly jen ty závody, kde by přerušení práce způsobilo vážné hospodářské škody, jako byly elektrárny nebo sklářská huť. Stávka proběhla klidně a spořáda-ně a prakticky celý národ jí vyjádřil nesouhlas s okupací a odhodlání podpořit československý demo-kratizační proces.

Kromě odhodlání se však začal objevovat i strach, tak typický pro