Page 14 - Sokolovsko-2

to jsem měl hubertus, aby to bylo méně nápadné. Poslal jsem mého kolegu, aby se mi podíval, jestli tu nikdo není, jestli je náměstí prázdné. No a on mi dal zna-mení, že tu nikdo není. Když jsem vyšel, zahlédl jsem dvě osoby, které ale hned zmizely. Myslel jsem, že to jsou nějací normální lidi, tak jsem šel dál k řece. Tam jsme zahnuli a najednou tam byla noční hlídka a ta nás zadržela,” vzpomíná na osudné chvíle po letech. A to byl konec! Oba horníci byli zadr-ženi, následovaly výslechy a domovní prohlídky, při kterých Státní bezpeč-nost zajistila nejen materiál na výrobu skafandrů, ale v Peyrově bytě objevila

několik karikatur prezidenta Zápotockého, které zručný Alois Peyr sám namaloval.

Přesto Alois Peyr zapíral a dělal vše pro to, aby svým vyšetřovatelům prozradil co nejméně. Tváří v tvář drsným vyšetřovacím metodám StB (několikrát byl dokonce svými vyšetřovateli tvrdě zmlácen) však podlehl a přiznal se: „Prostě takový výslechy vypadaly tak, že nejdřív mne třeba nenechali spát. Sko-ro týden jsem nesměl spát. Po těch 6 dnech jsem byl jak zombie, ale jim to nepomohlo. No, tak to dělali tak, že mě třeba odvedli k výslechu před snídaní a vrátili mne během hodiny dvou na celu, a snídaně byla pryč. Pak mě odvedli před obědem a po obědě mě zase vrátili a já byl bez oběda. Pak se to opakovalo na večeři.

Takže já jsem třeba několik dnů nedostal najíst. Tak to byl jeden ze způsobů, jak nás chtěli zlomit. Dalším bylo například to, že kdykoliv jsem k tomu vyšetřujícímu soudci přišel, tak on měl ve stolku připrave-nou takovou pěknou smyčku, na který se, i když to bylo krátký, zřejmě věšeli lidi. No a on ke mně přišel, tu smyčku mi nasadil na krk a utáhl ji. ,Já to musím odměřit, až tě budeme věšet, jakou ti uděláme tu smyčku na krk,’ řekl. Možná se to někomu může zdát zábavné, ale po čase člo-věk propadá panice.”

Soud s oběma mladíky se konal 7. června 1954 v Karlových Va-rech a výše trestu byla poměrně vysoká – Alois Peyr byl odsouzen na 9 a Jan Kuhn na 8 let odnětí svobody. Alois Peyr byl převezen do tábora Mariánská, jednoho z táborů nechvalně proslulého já-chymovského vězeňského a pracovního komplexu, kam se dostá-vala velká část vězňů odsouzených za protistátní činnost. Čekala je zde jen tvrdá dřina při těžbě uranu, šikana ze strany dozorců a drsné přírodní podmínky. Není divu, že se mnoho vězňů poku-silo o útěk a došlo i k několika případům vzpoury. I na Mariánské se jedna z nich odehrála, konkrétně 21. srpna 1955, kdy část vězňů využila kontroly táborového vězení a vyřítila se ven na táboro-vé prostranství. Alois Peyr byl mezi nimi. Vězni začali provolávat nejrůznější hesla a posměšky směřované k přibíhajícím dozorům. Část z nich se dokonce pokusila probourat táborový plot, což se