Page 13 - Sokolovsko-2

ly desítky okenních tabulí, především na budově, v níž byl umís-těn sokolovský národní výbor.

Alois Peyr na akci vzpomíná: „Na rohu byla Státní bezpečnost. Dále tam byly domy a právě to hodinářství, kvůli kterému ten voják dostal to jméno Davaj časy, protože on ukazoval jako na toho hod-ináře, tak ho lidi pojmenovali Davaj časy. Když jsem zapálil na-hoře tu nálož, tak jsem skočil dolů. Vedle stála budova sociálního zabezpečení, to je asi zhruba 60 metrů, a já dokázal utéct k těm dveřím, když jsem se otočil, vybuchlo to. Vyrazilo to všechna okna, i ti estébáci byli bez oken. Tehdy nebyly ledničky, lidi měli za oknem jídlo, salámy, máslo a tak – a všechno to vylítalo na ulici… Asi bych se jimměl dodatečně omluvit, to jsme neměli v plánu. Jinak ale naše akce měla docela ohlas, vzpomínám si, jak jsem šel ráno do práce a zaslechl, jak nějaký cizí chlapík říká: ,Jen houšť a větší kapky!‘ Což bylo docela povzbuzující.“

Bezpečnost sice zajistila na místě výbuchu roznětky, pachate-le však zatím nedopadla. Nebyl to však jejich jediný protirežimní

čin, neboť krátce nato začali po městě vylepovat letáky a malovat na zdi de-sítky – ve shodě s prohlášením tzv. 10 požadavků stanice Svobodná Evropa (10 požadavků tzv. lidové oposice, jež byly vydány u příležitosti „voleb“ a tý-kaly se zejména kritiky komunistické ekonomiky). Oba mladíci měli evident-ně i romantickou a zbojnickou duši, neboť se jim podařilo desítku namalovat i na budovách sekretariátu komunistické strany či služebny SNB. Jednou se je dokonce snažila hlídka SNB, která jejich činnost zpozorovala, chytit, oba však uprchli. Jaké pak asi bylo překvapení zasahujících příslušníků, když po návratu z neúspěšné honičky našli své auto omalované desítkou…

Myšlenky na útěk z republiky se ale ani jeden z nich přes tyto akce ne-vzdal. Vymysleli proto plán, jak překonat hranice do NDR jinou cestou, než se již jednou pokoušeli. Volba padla na cestu vodní – překonají tajně hranici pod hladinou Labe! V dubnu 1954 za tímto účelem odcizili ve skladu na dolu Silvestr dva páry gu-mových obleků a posléze si podobnou cestou opatřili na dole Marie Majerové další potřebné věci. Kyslíkové přístroje si „vypůjčili“ v dílně národního podniku Obnova. Poté se dali do díla a začali s vý-robou skafandrů.

Když byly skafandry hotové, rozhodli se je vyzkoušet. Alois Peyr si proto v noci 25. května je-den z nich oblékl, přes něj přeho-dil civilní šaty a vydal se směrem k Ohři. Když však přecházel přes Staré náměstí, zastavil jej hlídkují-cí příslušník SNB, kterému se jeho oděv nezdál. „Já jsem ten skafandr měl na sobě, protože byl poměrně velký. A ještě potom jsem nesl na zá-dech ten dýchací přístroj. No a přes