Page 10 - Sokolovsko-2

prozrazuje, že novoveský mobiliář se do kostela sv. Václava dostal již v roce 1946.

Další výprava za uměním povede do farního kostela sv. Víta v Radošovicích u Vlašimi. Vystěho-vání tamních obyvatel spadalo do poslední, tedy páté vlny vysídlování, které mělo být ukončeno do 1. dubna 1944. V kostele nalezneme především ve své plné kráse Stilpův oltář Korunování Panny Marie z roku 1708, který je zde ale jinak uspořádán, než tomu bylo v Nové Vsi (viz barevná reprodukce na 2. straně obálky). Jedná se především o sochy za tabernáklem, jež stály v původním kostele po stranách. Oltář je relativně v uspokojivém stavu, vyžaduje však brzké restaurování. Kromě oltáře pochází z Nové Vsi rovněž dekorativní rokoková křtitelnice, která již restaurováním prošla. To, že tyto artefakty nemají regionální původ, naznačuje i zmínka v publikaci Umělecké památky Čech („převezen ze záp. Čech“). O něco konkrétnější informaci můžeme dohledat ve stejné publikaci také u hesla Václavice. Kdy byl oltář transportován z pohraničí do středních Čech, nebylo prozatím v pramenech dohledáno.

Je zřejmé, že postupné odhalování umělecké historie Sokolovska přinese ještě další, snad příjemná překvapení. To, že v roce 2013 můžeme spatřit na barevných reprodukcích díla, která známe pouze z čer-nobílé obrazové dokumentace z konce dvacátých let 20. století, je výsledkem nejen bádání a zaujetí, ale rovněž pochopení arcibiskupství v Praze a biskupství v Plzni, s jejichž laskavým svolením bylo umožněno novou fotodokumentaci pořídit.

Období několika let po únoru 1948, tedy po nastolení komunistické totality v Československu a období tzv. stalinismu, patří k sice dostatečně probádaným a poměrně známým, přesto však k dodnes nejdiskutovanějším a někdy i k nejbolestnějším úsekům naší novodobé historie. Málo-kdo dnes považuje popravu Milady Horákové, násilnou kolektivizaci, osud vojáků ze západu či celou řadu perzekučních zásahů nové moci za činy v souladu s právem lidským i morálním. Pole-miky a vášně však dodnes vyvolávají skutky těch, kteří se rozhodli komunistické totalitě vzepřít a, jak se říká, „něco s tím udělat“. Činy skupiny bratří Mašínů a podobných odbojových organizací 3. odboje jsou častým terčem emocionální, a zřejmě nikdy neskončící diskuse, jež také o našem národě leccos napovídá.

Mezi takové činy, na které je jistě možno pohlížet z různých úhlů pohledu a které patří k těm málo známým, patří i čin dvou dvacetiletých sokolovských horníků Aloise Peyra a Jana Kuhna.