Page 8 - Sokolovsko

žoval za jejich ,,pána a vládce“, jelikož vlastnil jejich peníze. Král donutil Šebastiána ke zmírnění se, i přesto se Šebastián snažil prosadit svou a učinit Loketské svými poddanými. Nejinak tomu bylo v rámci jeho vztahu k loketskýmmanům a tyto rytíře považoval rovněž za své poddané.

Loketští měšťané si šlikovskou tyranii nenechali líbit a proto se 14. prosince 1502 spojili s many a s Varskými. Šebestián si celkem záhy znepřátelil též bratry Pluhy z Rabštejna a bratry z Gutštejna, které pozval do Lokte na svatbu v únoru 1503. Během jakési bitky se měl Šebestián na Pluhy rozlítit a nechat je uvěznit. Nedlouho poté k městu přitáhlo vojsko krajského hejtmana Jindřicha z Plavna a spolu s ním bratři Gutštejnové. S tímto vojskem vymohli propuštění zajatých Pluhů a obě strany se poté dohodly, že tento spor bude řešit komorní soud. Téměř současně s tím bylo vyhověno i Loketským, na základě jejichž žádosti byl Šebestián předvolán před zemský soud. Loketští však ve sporu neuspěli a Šebestián získal právo stanné, jinak řečeno směl proti nimužít vojenské moci. Přesto král udělil těmto ,,vzbouřencům“ svolení k obraně proti křivdám, kterých by se na nim Šlik v budoucnu dopustil a také jim dal psaní s napomenutím Šlikovi, které mu měli odevzdat.

V dubnu 1945 situace na válečných polí Evropy jasně napo-vídala, že válka je pro nacistické Německo prakticky prohraná a zřejmě co nevidět skončí. Síly západních spojenců se po břez-novém překročení Rýna u Remagenu prohnaly jižním a středním Německem a rozvíjely svůj útok do Bavorska, Duryňska a Saska. Rudá armáda se probíjela k Berlínu a připravovala se na svou po-slední velkolepou operaci - dobytí hlavního města nacistické říše. Německá armáda a další ozbrojené složky říše již začaly v tuto dobu jevit známky postupného rozkladu. Vzrůstal počet dezertérů, kteří se útěkem z armády snažili zachránit si život či dostat se zpět ke svým blízkým. Někteří z takových zběhů se snažili opatřovat si potraviny a další nutné věci pleněním a plundrováním, čímž se stávali nebez-pečnými pro civilní obyvatelstvo. Objevovalo se jindy nemyslitelné odpírání rozkazů, které se v narůstající chaotické situaci jevily jako čím dál nesmyslnější a zbytečné. Ve snaze zabránit takovýmto projevům rozkladu a utužit morálku a stav německých vojsk sahalo německé armádní velení čím dál častěji k tvrdým, až drastickým prostředkům.

Jedním z nich byly tzv. stanné létající soudy vybavené mimořádnými pravomocemi, především pravomo-cí prakticky ihned dopadené zběhy či odpírače rozkazů popravovat. Kromě vyhledávání dezertérů měly za úkol ve spolupráci s polním četnictvem a místními úřady shromažďovat po ústupu rozptýlené vojáky a vracet je k jejich jednotkám. Létající soudy byly vybaveny automobily a motocykly, aby se mohly rychle přesunovat tam, kde bylo potřeba, proto se jim říkalo právě létající.

Jeden takový soud vznikl v rámci 7. německé armády (kde jich bylo celkem 3-6) v březnu 1945 v hessen-ském městě Wittlich a jeho velitelem se stal major Erwin Helm, veterán z východní fronty, kde byl několi-krát těžce raněn a v důsledku toho od roku 1943 neschopen frontové vojenské služby. Již koncem března