Page 6 - Sokolovsko

Pro přelom středověku a novověku byly charakteristické spory mezi příslušníky stavů panského, ry-tířského a městského. Zvláště měšťanům královských měst stouplo v čase po husitských válkách sebe-vědomí a v důsledku hospodářského rozmachu se rovněž rozšířilo jejich bohatství, takže jediné, v čem si nebyli s urozenými rovni, byla privilegovanost a bez ní si k nim mohli páni mnohé dovolit. Stejně tak se rytíři – a zvláště manové, tedy rytíři připoutaní závazky k hradům – cítili být utlačováni panstvem. Po mnoha srážkách mezi měšťany a šlechtou došlo roku 1517 k uzavření tzv. svatováclavské smlouvy, v níž si všechny strany ve sporu vzájemně vymezily, co kdo smí a nesmí v tom či onom prostředí. Jednoznačně nejvýznamnějšími impulzy ke vzniku této dohody byly boje o právo várečné a spory rytíře Jiřího Kopi-dlanského s pražskými měšťany, které řešil jejich mrzačením. Stejně tak důležité ovšem byly i tzv. loketské války, jejichž význam pro uzavření této smlouvy nelze podceňovat.

Loketsko získal již ve třicátých letech 15. století Kašpar Šlik, syn chebského prodejce látek a údajně stu-dovaný právník, jenž udělal hvězdnou kariéru na dvoře císaře Zikmunda a stal se jeho kancléřem a posléze i hrabětem z Bassana (Itálie) a slovenského Holíče. Kašpar získal Loketsko s velkou pravděpodobností pod-

vodnými listinami, které byly později legitimizovány. V Lokti sa-motném Šlikové ovládali pouze hrad, avšak město si podrželo statut města královského. Rovněž manská soustava rytířských dvorců a tvrzí, které byly původně připoutány k loketskému hra-du, zůstala pod králem. Po Kašparově smrti získal česká panství Šliků Matouš Šlik, Kašparův bratr a dřívější spoluvládce, zatímco zahraniční panství a tituly si ponechali Kašparovi potomci. Ma-touš se však dostal do sporů s Jiřím z Poděbrad, a tak v roce 1461 ztratili Matouš a jeho synovci Václav a Zikmund hrad Andělská Hora a léna v Litomeřickém kraji, která dříve udělil císař Zikmund jeho bratru Kašparovi. Král Jiří daroval tyto hrady a statky Zbyňku Zajíci z Házmburka, mocnému katolickému šlechtici, kterému se chtěl zavděčit. Na oplátku tohoto podstoupení majetku Šlikům potvrdil všechna jejich práva na Loketsku.

V následujících letech se rozhořely boje mezi králem Jiříkem a papežem o kompaktáta a české panstvo se rozdělilo na Jiříkovy příznivce a odpůrce. Šlikové (včetně Ma-touše) zůstali Jiříkovi věrní, zato loketským měšťanům se ,,husitský král“ zprotivil a r. 1468 mu vyhlásili válku. Z toho pak pramenila vzájemná nenávist mezi Šliky a Loktem. Loketští se stali příznivci saských pánů z Plavna, zastánců Matyáše Korvína jakožto českého krále a vzájemné neshody nakonec Šlik vyřešil prodejem hradu saskému vévodovi Albrechtovi r. 1471. Ten však nebyl Loketskými do města vpuštěn a několikrát narazil na je-jich odpor. Později bylo dohodnuto mezi pány Matoušem a Václavem Šliky na straně jedné a dvěma many a třemi měšťany na straně druhé, že se Loketsko opět dostane do područí Šliků. Na základě této smlouvy měli plavenští a saští vojáci odtáhnout pryč z Loketska.

S Plavenskými se Šlikové bohužel příliš nedohodli a v následujících letech s nimi vedli válku. Aktivita pro-tivné strany byla navíc podporová ze strany uherského krále Matyáše. Plavenští si na Loketsku dokonce zřídili základnu v podobě hradu Hartenštejna blízko dnešního Bochova, který jimbyl náhradou za dříve vojsky krále Jiřího zničený Hungerberk na protějším kopci. Dne 22. června 1473 se plavenská strana uchýlila k zákeřnému útoku na Loket. Zničehonic vzplál na loketském předměstí dům jednoho z příznivců Plavenských, který zrov-na nebyl v domě přítomen. Požár se pak rozšířil na celé město.