Page 28 - Sokolovsko

Sokol však nebyl jedinou organizací, která pořádala filmová představení se zaměřením na českou men-šinu ve Falknově. Z první poloviny roku 1932 existuje zmínka o kině ve vojenských kasárnách nazývané Zátiší. Sloužilo k promítání filmů pro děti důstojníků, rotmistrů a poddůstojníků. Jistě šlo jen o provisorní kino. Jak často promítalo a jaká byla nabídka, se mi nepodařilo zjistit. Další zmínka o tomto kině je z 8. června 1934, kdy se zdarma promítalo v rámci Dětského dnu. I tentokrát název filmu zůstává neznámý. Jediná zmínka o promítání, které organizovali Junáci a skauti, pochází z 8. dubna 1934. Promítal se němý ruský film O hodné Mášence a čaroději Mračivci. Další organizací, které uspořádala promítání filmů, byla Ochrana dětí a matek. Ta 24. června 1933 uspořádala promítání filmu pro děti Sněhurka a sedm trpaslíků. Toto představení bylo již uskutečněno v novém kině Alfa.

V roce 1933 zahájilo provoz nové kino Alfa v tehdejší Schramstrasse 25, dnes v ulici U Divadla 1022 naproti tehdejšímu hotelu Forster. V roce 1932 se započalo stavět a březnu 1933 bylo kino hotové. Ko-laudace kina nese datum 4. dubna 1933. Kino nechaly postavit tři ženy – Elisabeth Bassl, manželka sta-vitele kina Josefa Bassla, vdova po falknovském fotografovi a provozovateli prvního kina ve městě Mar-tha Czechová a její dcera Gisela Mrázová. Stavbu kina provedl místní stavitel Josef Bassl. Architektem, který vypracoval plán kina, byl v tehdejší době známý architekt Richard Brosche z České Lípy, respektive Ústí nad Labem. Šlo o odborníka na stavbu veřejných staveb a stavba falknovského kina nebyla jeho první stavbou podobného typu. Známé jsou jeho projekty kin jako je kino Varieté v Děčíně – Podmo-klech, kino Lípa v Duchcově (1928), kino Vesmír v Trutnově (1929), ale třeba i stavba evangelického kostela v České Lípě. Vedle kina ve Falknově se tento architekt ve zdejším regionu zapsal projektem kina v Aši (1930), tehdejšího kina Friedrich, dnes kino Aš na Masarykově náměstí. Nejznámější je však jeho projekt ústeckého Činoherního studia (1927), dříve kina Alhambra, které je známé první projekcí zvukového filmu v Československu.

Kino Alfa mělo kapacitu více jak 500 diváků, čtyři lóže a dvě postranní galérie. Šlo o moderní pěti-podlažní budovu. Jeho zřizovatelky se v názvu kina nechaly inspirovat asi názvem známého pražského kina a paláce Alfa. Šlo o módní a hojně používaný název kin. Zahájení provozu kina bylo nachystáno na čtvrtek 6. dubna 1933 s uvedením filmu Markýza de Pompadour. Ten den se konala celkem dvě představení: první představení po pozvané a druhé představení pro veřejnost. Přítomné diváky přivítal gymnazijní profesor Pollak, který jim zároveň poděkoval za účast. Finanční výtěžek byl rozdělen mezi nezaměstnané (80%) a mezi sirotky (20%). Již druhý den po slavnostním představení byl promítán český zvukový film Písničkář (1932). O dalším repertoáru kina prameny téměř mlčí. Ale jistě se mnoho neliší od známých programů kin v jiných městech. Rozhodující podíl v polovině 30. let mají americké filmy a vzhledem k početné německé většině ve městě filmy německé. Vhledem k rozšiřující nabídce a také státním opatřením se promítaly i filmy domácí provenience.

Od roku 1933 tak ve městě působila opět dvě kina – kino Alfa a Městské kino v Hornickém domě spolu s pronajímaným kinem Bio Sokol. Oba podniky musely již od těchto let čelit vážné hospodářské krizi, která se jistě projevila na návštěvnosti. A nejen na ní. V lednu 1936 na svátek Tří králů (6. leden) bylo nahlášeno vloupání do pokladny Městského kina v Hornickém domě, kde z kasy zn. Wertheimer bylo odcizeno 19 060 Kč. K vloupání došlo po rozbití okna. Díky této zprávě se nám zachovalo jméno nájemce městského kina. Šlo o jistého Eduarda Hauptlorenze.

Obě kina přežila těžkou dobu velké hospodářské krize v 30. letech, ale dožila se jiné složité doby, roku 1938, kdy se podstatná část českého území spolu s Falknovem stává součásti Německé říše. U kina Alfa v ulici Schrammstrase 25 je v letech 1940–41 uváděn Otto Czech. Na této adrese má i své bydliště. Zřejmě půjde o syna Marthy Czechové a Wilhelma Czecha. Z uvedeného údaje není ale zřejmé, zda šlo o majitele, spolumajitele či jen provozovatele kina. U druhého městského kina v Hornickém domě došlo v roce 1940 k přejmenování kina na Kammer-Lichtspiele, přeloženo Komorní kino. Nájemcem