Page 24 - Sokolovsko

V roce 1922 při stanovení představ o projektu Hornického domu je v zadání počítáno s kinem pro 400 návštěvníků. Původní projekt počítal se vstupem do kina z nádvoří, ale po úpravě plánů byl přemístěn na západní stranu do dnešní ulice Odboje. Změna plánů však vedla k vytvoření jakéhosi vstupního přílep-ku k budově a jsem názoru, že tato přístavba narušovala celkový dojem této strany budovy a její celkovou souměrnost. Zřejmě šlo o jakýsi dodatečně vynucený ústupek toho, aby vchod do kina byl z ulice a nemu-sel se zásadně měnit plán. Tato přístavba byla později, zřejmě za rekonstrukce Hornického domu v letech 1967–1970, odstraněna.

Hornický dům byl uveden do pro-vozu v říjnu 1925. K otevření kina do-šlo dopoledne v sobotu 7. listopadu 1925 pod vedením dr. Hollmanna z Litoměřic. Tehdy bylo kino uzpů-sobeno jen k promítání němého fil-mu. Zvukový film ještě neexistoval. O tom, jaký byl program při zahájení kina, historie mlčí, město však získalo nové moderní kino. Provoz starého městského kina vedle hotelu Christl byl ukončen zřejmě při zahájení pro-mítání v novém městském kině. V blí-že nedatované zprávě z roku 1925 se objevuje údaj o odprodeji zařízení kina v hodnotě 35 000Kč. Ze zisku

z tohoto odprodeje měla být částka 2 000Kč věnovaná místní skupině válečných invalidů. Zajímavá je i zmínka, že z odprodeje byly vyjmuty obrazy jistého Rustlera z Voitersreuthu, nyní Vojtanova u Chebu. Další zasedání městské rady 21. října 1926 schválilo odprodej plyšových závěsů, drapérií a projekčního plátna hoteliérovi Oswaldu Forsterovi z Falknova, jenž vlastnil hotel Forster v Schramstrasse (nyní u Diva-dla) za cenu 3 000Kč.

Ve světě běžel vývoj kinematografie dál. V roce 1926 se konala premiéra prvního amerického zvukové-ho filmu Don Juan. Ještě nemluveného, ale doprovodná hudba byla pouštěna ze speciálního gramofonu systému Vitaphone. O něco později, 6. října 1927, už zaznělo ve filmu Jazz Singer (Jazzový zpěvák) spo-lečnosti Warner Brothers mluvené slovo, i když v něm padla mezi zpívanými pasážemi jedna jediná věta. Premiéra tohoto zvukového filmu byla v Berlíně. Český film si na svoji zvukovou premiéru musel počkat do 26. dubna 1929. V tehdejším kině Alhambra a nynějším Činoherním studiu v Ústí nad Labem – Střeko-vě zazněla z filmového pásku slova místního průmyslníka Georga Schichta, jehož proslavené Schichtovo mýdlo s jelenem se vyrábí dodnes. Po této reklamní projekci byly uvedeny další krátké zvukové filmy. Kdy a kde tyto filmy vznikly, není známo. Zřejmě je vzhledem k reklamní vložce financoval zmíněný průmysl-ník. I na této události je vidět náskok kinematografie v pohraniční oblasti s většinově německy mluvícím obyvatelstvem před vnitrozemím i Prahou. Vždyť další známá zvuková projekce je uskutečněna až 13. srpna 1929 v pražském kině Lucerna, kdy se promítal americký film Loď komediantů.

Po první projekci zvukových filmů v Ústí nad Labem a zvukových filmů zahraničních přišly na řadu první české zvukové filmy. Nejprve film Tonka Šibenice podle povídky E. E. Kische, který z důvodu požáru studia