Page 20 - Sokolovsko

na výsledek z jednání. Když mu dr. Verkauf oznámil, že všichni zatčení budou propuštění, propukl dav v jásot. Pak vyzval všechny přítomné k pokojnému rozchodu. Ti uposlechli a náměstí postupně opustili. V úterý 22. srpna byl ve městě klid. Ve tři ráno se ve městě objevil druhý prapor vojska o síle 231 mužů pěchoty a dvanácti důstojnících, který byl telegraficky povolán ze Smečna.

Ve středu 23. srpna probíhaly ve městě přípravy na blížící se pohřeb. V ulicích byli převážně jen svá-tečně oděné osoby. Veškerá práce byla téměř zastavena. O třetí hodině odpolední se konal za účasti asi 20 000 lidí pohřeb všech obětí, kterého se zúčastnili obyvatelé z celého kraslického regionu. Dle slibu karlovarského hejtmana se po dobu konání pohřbu neobjevil ve městě žádný četník či voják. Poslanci dr. Verkauf a Hofer také slíbili, že jejich pohřební řeči budou krátké a že se při svých proje-vech vyhnou všem pobuřujícím slovům. Slib prý však nedodrželi. Hofer prý hovořil mnohem ostřeji než dr. Verkauf. Ten se proti nařčení i ohradil a uveřejnil v „Arbeiter Zeitungen“ své prohlášení.

Vídeňské listy tehdy psaly: „Následkem nedělních událostí jsou mysli obyvatelstva stále ještě roze-chvěny. Soudy zahájily svou činnost, aby zjistily, kdo jest katastrofou vinen. Včera byl zatčen majitel hostince „U labutě“ Tuzar pro podezření ze zločinu veřejného násilí dle § 85 trestního zákona. Městská rada vydala provolání, v němž starosta města i policejní rada ujišťují, že nedali rozkaz, aby se střílelo, nýbrž, že se všemožně přičiňovali, aby byl sjednán klid“.

Podle předchozích zpráv dle telegrafické korespondenční kanceláře byly v Kraslicích nepokoje již sedmého toho měsíce, kdy asi dvě stě osob procházelo ulicemi a zpívalo písně „Wacht am Rhein“, „ Deutschland, Deutschland, über alles“ a jiné. Zastavili se až u budovy okresního hejtmanství a z davu se rovněž ozývaly i hesla proti vládě a státu.

Zda se popisované události odehrály přesně tak, jak uváděl dobový tisk, nemohu posoudit. Přesto však mohou alespoň nastínit okolnosti úmrtí čtyř kraslických obyvatel v srpnu roku 1899.

Transporty z terezínského ghetta byly cestou tisíců Židů ke smrti a zůstanou temnou stránkou našich dějin. Světlejší výjimkou zůstane ten, který byl vypraven 5. února 1945. Bylo v něm totiž dvanáct set osob a všechny přežily. Už to byla informace výjimečná. A když se mi podařilo získat kompletní jmenný seznam tohoto transportu s označením „Ew“, našla jsem v něm dvě jména z někdejšího Falknova. Byli to man-

želé Hugo a Rosa Löwyovi. Data jejich narození mi ovšem napověděla, že pokusit se je vyhledat osobně už nemá smysl. Smysl však měla snaha do-zvědět se cokoliv bližšího. Tak jsem zkusila pátrat po potomcích. Po čase se mi podařilo zkontakto-vat se ve Washingtonu s doktorku filosofie dr. Joan Postow, dcerou jejich staršího syna Roberta, která byla velice ochotná. Dále se mi podařilo najít ještě druhou manželku mladšího syna Wernera, s kte-rou jsem se setkala. A díky souhře těchto okolnos-tí jsem získala řadu cenných dokumentů, abych mohla do židovských dějin Sokolova zaznamenat i dnešní příběh. Hugo a Rosa Löwyovi.