Page 16 - Sokolovsko

pily na Brejli. Nádraží v Praze bývalo v prostoru dnešního nádraží Praha Dejvice u Brusky (Písecké brány). Po roce 1863 je doložen název nádraží Praha-Písecká brána a v Kladně Kladno-Vejhybka.

Z důvodu ekonomického neúspěchu byl veřejný provoz v roce 1834 zastaven a dráha začala rychle chátrat. V roce 1836 si ji pronajal podnikatel pan Schimann, když provozuschopný úsek obnášel pouze 12km. Tento pod-nikatel realizoval rekonstrukci, po níž bylo možno vozit dřevo až do přestavby v roce 1863. Dráhu však převzal největší věřitel, majitel lánských lesů kníže Karel Egon II. z Fürstenberka. V roce 1839 jej císař FerdinandV. Dobrotivý zprostil povinnosti dostavět trať až do Plzně, protože původní plán se ukázal problematickým. Dráha zajišťovala dovoz dřeva, uhlí, obilí a kamene do Prahy, ale s osobní dopravou se nepočítalo.

V roce 1846 obdržel kníže Karel Egon II. z Fürstenberka padesátileté císařské privilegium ke stavbě odbočné trati k buštěhradským dolům a požádal o povolení přestavět koněspřežnou dráhu na rozchod kolejí 1 435mm a parní pohon a napojit ji v Praze na Podmokelskou státní dráhu. Kvůli bouřlivému roku 1848 byl projekt odložen. Kladenské uhelné těžařstvo prosazovalo raději železnici z Kladna do Kralup. V roce 1855 získala koncesi pro provoz Pražsko-lánské koněspřežky „Buštěhradská železniční společnost.“ V roce 1863 byla dráha přestavěna na normální rozchod 1 435mm a parní provoz se zahájenímprovozu 4. listopadu. O tři roky později byla trať prodloužena přes tunel ve Stromovce na nádraží Praha-Bubny. Od této přestavby se trati říkalo Buštěhradská dráha. Lesní část koně-spřežky ze Stochova do Píní zůstal jako koněspřežná dráha až do roku 1873 a následně byla rozebrána a zanikla. V Lánech se zachovala nádražní budova, dnes č.p. 10 a na Píních nádražní budova č.p. 94.

Při přestavbě koněspřežky z Brusky do Lán byly některé úseky trasovány nově. Důležitýmmomentempro další rozvoj Buštěhradské železnice se stal tlak producentů chmele a cukru na Lounsku a Žatecku a těžařů hnědého uhlí