Page 13 - Sokolovsko

Jedním z mála pedagogů, který vydržel v meziválečné éře na českých menšinových školách v pohraničí takřka celou dobu, byl Jaroslav Slípka. Přišel na svět 19. března roku 1900 v Dráhově nedaleko Soběslavi (okres Tábor) v početné rodině jihočeského zemědělce. Po absolvování tamní obecné školy odešel Slípka na měšťanskou školu ve Veselí nad Lužnicí, ale čtvrtý ročník už navštěvoval v Soběslavi, kde také v letech 1915–1919 studo-val na učitelském ústavu. Jeho studia přerušila světová válka – v lednu 1918 odešel na velmi krátkou dobu na školu pro záložní důstojníky ve Freistadtu v dnešním Rakousku a pak byl odvelen na rumunskou frontu.

Po šťastném návratu do vlasti s velkým úsilím a pílí dohnal zameškanou látku a v červnu následujícího roku studia ukončil. Pedagogickou kariéru zahájil jako výpomocný učitel na Kla-densku. O následných prázdninách si odbyl vojenskou službu

v Prešově a vrátil se zpět, aby byl roku 1921 opět povolán armádou do Prešova jako proviantní dů-stojník. V listopadu 1921 složil v Soběslavi zkoušku učitelské dospělosti a od února 1922 byl jmenován definitivním učitelem v Kvílicích.

O letníchprázdninách roku1924 opět navštívil ve vojenské uniformě Prešov a následně odešel na dneš-ní Sokolovsko – do Lipnice, která se nacházela nedaleko Lokte a kde žila malá česká hornická komunita. Armáda ho však opět povolala ke službě na Slovensku i z Lipnice, v červenci roku 1925 odešel na cvičení jako záložní poručík do Turčianského Sv. Martina. Po návratu ze Slovenska Slípka opustil Lipnici a odešel do Lokte, kde se stal prvním učitelem nové menšinové české obecné školy, na jejímž vzniku měl lví po-díl a jejíž nově započatou kroniku pečlivě vedl. Když zahajoval 1. září 1925 pravidelnou výuku, dorazilo 18 dětí, které si přinesly židle z budovy nedalekého soudu. Od května 1926 zde začala učit i jeho man-želka Ludmila Dvořáková-Slípková (1. 9. 1904 Velká Dobrá – 18. 11. 1974 Plzeň), která pocházela ze Slán-ska. V pozdější době byla otevřena i druhá třída a roku 1932 se česká škola dočkala také vlastní nové budovy. V návaznosti na vznik české menšinové školy vznikl v Lokti Sokol a další osvětové organizace, v jejichž čele stál právě učitel Slípka.

Nedílnou součástí Slípkovy osvětové činnosti bylo i otiskování vlastivědných příspěvků v regionálním tisku. Jeho drobné články si mohli čtenáři přečíst v Karlovarských Listech, Chebských Hlasech, Školských zprávách a samozřejmě také ve Výspě. Většina jeho popularizačních, faktograficky zjednodušených a někdy i obsahově poněkud nepřesných, příspěvků byla zaměřena na historii, památky a pověsti starobylého Lokte. Po Mnichovské dohodě a exodu řady Čechů z pohraničí odešel Slípka s manželkou na dobře známé Kladensko. Po válce působil jako učitel, ředitel školy a kulturní pracovník v Karlových Varech (1945–48), Hroznětíně (1948–52) a Ošelíně na Tachovsku (1952–61). Po více jak čtyřicetileté pedagogické kariéře odešel J. Slípka do zasloužilého důchodu, ve kterém se mohl naplno věnovat svým zálibám. Z nich je nutno připomenout hlavně včelařství, protože tomuto koníčku se věnoval již od raného mládí. Během života vedl řadu včelařských kroužků a absolvoval mnoho besed a přednášek.

Zakladatel či spoluzakladatel českých škol v Lokti, Horním Slavkově, Starém Sedle, Krásně, Lískové, Horách u K. Varů, Perninku a Tepličce v závěru života napsal: „Na prvním místě mé práce byla škola (...).