Page 10 - Sokolovsko

a cesta vedla neustále do kopce. Není divu, že se muži rychle vyčerpali a dále prostě již nemohli. Proto několik z nich požádalo Kapperera, zda-li by se nemohli na noc uložit někde v suchu a tep-le. Poručík, jenž sám musel být značně unavený, souhlasil a za místo odpočinku zvolil obec Pře-buz, před níž se právě nalézali.

Po příchodu do obce nahlásil poručík příchod starostovi a následně rozdělil své muže do jed-notlivých domů. V obci a jejímokolí se již naléza-lo několik desítek německých vojáků a z těchto důvodů se obyvatelům a starostovi příchod dal-ších zřejmě vůbec nezamlouval. Poté, co Kappe-rer ulehl do jednoho z domů, totiž starosta, jenž byl dříve místním vedoucím NSDAP, zvedl tele-fon a nahlásil příchod skupiny do Jindřichovic. Důvody tohoto činu mohly být různé. Možná již při příchodu Kappererových mužů jim starosta ubytování odmítl a požadoval jejich odchod. To však poručík zřejmě nechtěl připustit a pro-stě si ubytování pro své znavené muže vynutil. Starostův telefonát tak byl možná reakcí na toto narušení jeho autority.

Major Helm, jenž v Jindřichovicích zprávu při-jal, okamžitě zorganizoval výjezd létajícího soudu, sám nasedl do jednoho z automobilů a vyrazil směr Přebuz. Ještě během jízdy určil za předsedu přelíčení nadporučíka Bruno Bähra a za žalobce poručíka Waltera Fernaua. Obhájce nebyl. Bähr již měl u sebe připravenou oprátku, což znamenalo, že již předem počítali s popravou.

Pozdě večer dorazila kolona na Přebuz a v kuchyni starostova domu okamžitě začal soudní „proces“. Helm a Bähr viděli celou věc jasně: poručík Kapperer nesplnil rozkaz dojít se svými muži do Eibenstocku a svévolně nařídil přenocování v obci. Přísedící důstojníci se vyjádřili ve stejném duchu a všichni sou-hlasili s okamžitým trestem smrti. Námitku vznesl pouze jeden z nich a vyslovil se proto, aby několikrát vyznamenaný důstojník byl místo trestu smrti degradován a poslán na frontu. Předseda Bähr však tuto připomínku nevzal na vědomí.

Poté, co se soud shodl na rozsudku, byl do místnosti předveden i poručík Kapperer. Hájil své rozhodnutí vyčerpaností svých mužů, ovšem soud jeho námitky odmítal. Tváří v tvář hrozící popravě poručík žádal, aby mohl být okamžitě přeřazen na frontu a nasazen do boje. Připomněl své dosavadní bojové úspěchy a vyznamenání a snažil se odvrátit hrozbu smrti za každou cenu. Soud však zatvrzele jakékoliv jeho při-pomínky odmítal a předseda Bähr za porušení služebních povinností bez dalšího vynesl rozsudek smrti. Major Helm, který čekal venku, jej okamžitě potvrdil.

K popravě, jež se konala v časných ranních hodinách u starostova domu, bylo svoláno na 200 přítom-ných německých vojáků, pro které mělo být toto hrůzné divadlo odstrašujícím příkladem - tak se stane každému, kdo nebude plnit rozkazy či odmítne bojovat za konečné vítězství říše! Poručík Kapperer byl ještě ve starostově domě degradován a následně vyveden ven. Na krku měl pověšenou potupnou ceduli s nápisem „Odsouzen k smrti za hrubé porušení služebních povinností.“ Jak se asi musel cítit, po měsících